Krčím prsty u nohou,

jako bych měl malé boty

– pokaždé,

když se kloužu po dlažbě velkoměsta,

na které právě klíčí

další sníh.

„Už aby tu byl aspoň březen!“

procedím skrz zuby,

když v teplé restauraci

trucují mé promrzlé brýle,

že nevidím na krok,

když drbu pod stolem nohu o nohu,

když škrábu v nohavicích

nostalgickou vzpomínku

na mravence…

Safra…