Dostal jsem právě od kamaráda dopis

– psal o větru,

který jej v Irsku bodá

vlastníma řasama do přimhouřených očí,

psal o větru,

který tam v té noci za oknem

nevidím.

– nevidím

stopy v rozmáčené zemi

– nevidím

člověka

– vidím

… jen svou tvář,

která se ke mne samému obrací

a neví,

co na to říci.