Jak pověšen za nohy
jsem se na tu pampeliškovou louku
nemohl vynadívat.
…a že slavíci v oblacích si nepřivoní,
ani já si nepřivoněl.
A hned časně z rána
jsem jak racek z výšky
vyhlížel první příliv,
až ty květy jeden po druhém
rozpustí ve vlnách
všedního dne.