Z té skály
– štěkal pes.
Kdoví čí byl
a čí je dnes?
Tonula černá
v tmavém nebi
– zahvízdal jsem na prsty
a mezi chleby
našel mravence od cesty.
„Safrááá!“
….A na cestě hřebík!
Kopl jsem do něj,
o kámen cink´
až cinkl les
(trochu jsem vyjík´!)
a o štěrk pilně
brousil jazz,
než v dálce zmlk´
„psssst!!“
…óch…ten cizí pes!