Z té skály

– štěkal pes.

Kdoví čí byl

a čí je dnes?

Tonula černá

v tmavém nebi

– zahvízdal jsem na prsty

a mezi chleby

našel mravence od cesty.

„Safrááá!“

….A na cestě hřebík!

Kopl jsem do něj,

o kámen cink´

až cinkl les

(trochu jsem vyjík´!)

a o štěrk pilně

brousil jazz,

než v dálce zmlk´

„psssst!!“

…óch…ten cizí pes!