Sebevrah

Nahnutý přes zábradlí
vyčnívá do ulice,
jak padlý,
jak padlý a v městě ztracen.

Kdykoli jdu kolem,
na tom balkóně stojí,
až z něj mívám dojem,
že seskočit se bojí,

až vídám kolemjdoucí,
jak mlčky hledí vzhůru
na ten muškát pnoucí
a na prádelní šňůru.