Svatební psaní —————- (popravdě, jak se stalo, ze života:-) Karolína otevřela poštovní schránku a v ní našla červenomodrou stužkou ovázanou obálku. „Ta je od Áji,“ zasnila se. Kamarádka Ája ze základní školy, z brigád, ze střední, z diskoték a výletů se bude vdávat. Držela tu obálku, jako by se jí nalepila na prsty. Tak už […]

„Dej mi jí, první já!“ Vytrhl Bourák Vencovi kuchyňkou lžíci z ruky. „Vole, buď ticho, nebo ho vzbudíme.“ Zašeptal podrážděně Venca, „tady jí máš, já dám Bedřichovi pod nos to mýdlo.“ „Zeptáme se ho, jaké bude zítra počasí, jo?“ Zazubil se Bourák. „A pak, o čem včera tak dlouho mluvil s tou Leštinovou, jo?“ Přidal […]

Hlídač ======= autorem myšlenky elektropsa je náš František:-) „Pane, pane, pomóc, pomóc!“ Ozýval se výkřik do tmy z odlehlého lesíka. Pan Vašíček šel z práce a hbitě se otočil. Ozářen světlem z pouličních lamp neviděl v té tmě nic, jen špičky větví huňatých borovic, které vyčnívaly směrem k ulici. Zastavil se a naslouchal. Doufal, že […]

Od časů Honzíkova dětství jí říkali srdcovka. Kdykoli v létě s maminkou procházel pod její silnou větví, směl projít vzpřímeně, ale dospělý, ten neprošel bez poklony. Přes zahradu vedla cesta k borovému lesu plnému hustého borůvčí, kterému nikdo z okolí neříkal jinak, než-li Vrška, ačkoli se rozprostíral jen na malém vršku v údolí. Kdykoli šel […]

“Pánové, něco se dole děje,“ zvedl tykadla trubec Jarda. „No jo, co to zase ty naše baby chytlo, že se musí tak hádat,“ Zabručel jeho kamarád Bedřich. Tykadly osahal plástev, aby se dohledal dalšího dobrého medu. “Skoro nic tu není a a tady něco!” Oblízl se jako malá larva. „Dej mi taky,“ Nahnul se ke […]

„No co to sem prosím Vás vedete?“ Vytřeštil veterinář Zoubelka oči ke dveřím své ordinace. „Spíše nesu, pane doktore, pomozte mi s ní a neseďte tam jako pecka!“ Poručila se slečna Dímová. Měla pořádně ostrý jazyk a tón, kterým vyzvala veterináře k pomoci, by vyhodil ze židle i generála. „No tak dobře, ještě mne kopne,“ […]

„Tak jsme byli tati v divadle.“ „A jaké to bylo?“ „Hezký.“ „Aha, a o čem?“ „Popravdě řečeno jsem tomu tati moc nerozuměl. Bylo to o Adamovi a o Evě, víš, o těch prvních lidech.“ Slabě pršelo a ulice zalila vůně jarního deště. „Konečně,“pomyslel si tatínek, „konečně skončila zima.“ „A čemu jsi Františku nerozuměl?“ „Znal jsi […]

V první třídě mhouřil Honza oči na tabuli a písmenka vypadala chlupatě. Učil se číst a psát a tak si ke každému písmenu přiřadil nějaké zvíře – chlupatého meDvěda, vykrmenou Ondatru atp. Dny míjely a chlupy písmenkům na tabuli přibývaly. Největší problém měl Honza během opisování not z notové oslovy – v chlupatých řádcích se […]

Poslední šlechtický souboj v Čechách – 6. května 1876 —————————————————————————— “O povahách hrdinů příběhu, kterým jeden den změnil život, se nedochovalo moc písemností. O podstatě souboje se dodnes vedou spory.. Věnováno památce všech, které zavál čas.” “Viléme, nedopustím, abyste šel na souboj s panem Kolovratem. Což Vás opustila zdravá mysl? Nemůžete ho trefit a zastřelí […]

Do domu pana Petříka se nastěhovalo záhadné zvíře. Koupil si už třetí pantofle a zmizely podobně záhadným způsobem, jako ty minulé. Jak takového záškodníka chytit? Čas plynul a neznámý živočich byl zdatnější a zdatnější. Odhozené pantofle odnesl do své nory, sotva z nich jejich čerstvý majitel sundal štítek z prodejny. A tak pan Petřík začal […]

Ke správnému fanoušku hokeje patří dlouhý prapor na vysoké žerdi, se kterým se pak může chlubit na zápase před televizními kamerami. Petrovi s Michalem bylo dvacet a o hokeji nevěděli takřka nic. Kamarádi ve třídě chodili s trojbarevnou šálou, holky v krásných pruhovaných trojbarevných podkolenkách. „Dnes hrajeme o zlato, nepůjdeš s námi zlato?“ Otřela se o Petra Helča, která […]

„Ten čas letí jako splašená liška,“ usmál se kulišácky Tonda na Jirku. Sraz třídy po dvaceti letech přivede každého k řadě starých vzpomínek. Z dívek se staly mámy, klukům narostla břišní chlouba, ale ve své podstatě se nikdo nezměnil. Ty samé pohyby, pod vousy či pod mejkapem stejné úsměvy, do hospodských lavic si posedali ve […]

Bylo ráno a s knížkou v ruce jsem se vydal do práce. Stodůlky člověka ten den nepřekvapily něčím novým – ostrý zimní ukňučený vítr narážel do skleněných office center a autobus dojel do stanice rovněž s tradičním pískotem. Svraštil jsem obočí a nenechal se po výstupu z teplého autobusu větrem ani okolím od četby odradit. […]

„Jó, pane Krcho, to bylo tak,“ přidržel se dvěma prsty drátěného plotu pan Potůček. „Včera jsem se vydal do Hornbachu – víte, nakoupit cement a tak. Vracím se, reflektory té mé staré škodovky krájely tmu vejpůl.“ „Teda pane Potůčku, promiňte, na to si dojdu pro stoličku,“ otočil očima pan Krcha, v jedné ruce hrábě, v […]

„Tak co ty tu,přeběhlíku,Tobě už se nelíbí u nás Pod kaštanem?“ Rozrazil Véna dveře čtyřky na Smíchovském nádraží. Tonda koukal unaveně do půllitru, jako na televizi a dělal, že neslyší. „Tondo, vzbuď se, nebo zavolám Emilce.“ Nedal se Véna. Emilka fungovala pokaždé. Té se Tonda bál.. Přepnul hned na jiný pořad a zakrákal do sklenice.“ […]

Policajt (příběh vymyslel náš František, 5 let, já jsem ho jen sepsal:-) Blížily se bouřkové letní mraky, až se setmělo. Pan policajt naslouchal řinčení nedbale přidělané pouliční značky – začaly padat první kapky a celou ulicí se rozléhal její plechový křik, jakoby vandalové házeli kameny do výloh. Policajt je přimračil a poté zvolal proti silnému […]

„Koukalík, prosím“ „Dobrý den, pane Koukalíku, tady je Simona Ticháčková z centra Zdravého poležení, dostala jsem na Vás kontakt od Vaší manželky. Máme prosím chvilku na krátký rozhovor?“ „Ale jo, povídejte, co chcete,“ otráveně usedl za stůl pan Koukalík ve špatné předtuše, kdy mu někdo bude opět nabízet výhodný bankovní účet, časopis, dovolenou nebo jiné […]

Rolnička (7.6.1919 – Motol, na podkladě skutečných událostí) „Co Ti budu kamaráde povídat, Tvoje nohy stejně nikdy neví, kde a na čem právě stojí,“ otočil prstýnkem Petr. „Jak to myslíš?“ „Kopeme teď tady tu jámu.“ „Na co prosím Tě?“ Naklonil se ke starému kamarádovi z obecné školy Luděk. „Pojď, posaď se, něco Ti ukážu.“ Usedl […]

Král František vládl na svém hradu Dřevák se slečnou Anežkou úplně sám. Poddaní měli Františka moc rádi. Byl spravedlivý a tak postupem času svého rozlehlému panství nejen vládl, ale také soudil nejrůznější sousedské spory. V oboře choval statné jeleny, v podhradí slepice a na loukách ovce a kozičky. Jednou přišli za Bořkem dva hospodáři – […]

Yvon přijel do Prahy pracovat z Marseille. Pokud byste chtěli poznat pravého Francouze napoleonského vzezření, pak nebudete litovat setkání s tímto malým, hubeným člověkem s rychlými groteskními pohyby, na jednu stranu zábavným a na druhou neustále uznávajícím autority, nad kterými by český Švejk kroutil hlavou. „Jmenuji se Yvon, budu tvůj  šéf a položím ti několik […]

„Milé děti, víte, kdo žije v Africe?“ „Žirafa“. Správně, jak se jmenuješ? „Anička.“ „Anička dostane něco na cumlání. A kdo další žije v Africe?“ „Tygr!“ „Ne, tygr ne, ale žije tam podobné zvířátko bez pruhů s takovým huňatým krkem.“ „Lev a vopice!“ No výborně, kdo si to tu vysloužil cucání?“ „Honzík.“ „Mami, kdo žije v […]

Nedaleko obce Sloup se na blízkém hradě Lípí zjevovala v pozdních nočních hodinách Bílá paní a svou chůzi doprovázela cinkáním klíčů zavěšených na zlatém kroužku. Chránila hrad před špatnými lidmi, pomáhala chudým a střežila poklad ukrytý kdesi ve sklepení. Naposledy se zjevila nemocné ve snu dceři zvonaře Josefa Paula, který po ničivém požáru města založil […]

“Cože? Tobě vadí, že Ti pořád vyhazuji kočky? V úterý si koupím dvacet deka šunky. Přijdu z práce, pootevřu ledničku a ten Tvůj Macek mi skočí dovnitř, sebere šunku a zmizí s ní venku. Začnu nadávat na kocoura, sebereš mu šunku a prý, aby chudák nebyl škodný, ten můj kus rozdělíš napůl a mně dáš […]

„Tati, kdo tam zakopal toho pána?“ Optal se mne František a já mu tolik rozuměl. Dítě, kterému ukážete na hrob plný čerstvých věnců a kterému vysvětlíte podstatu jeho výzdoby, se ve čtyřech letech zpravidla nezeptá na nic jiného. „A proč umřel? Můžeme se na něj podívat?“ Nadzvedl jsem tedy věnec,pak druhý. “Jak Františku vidíš, nelhal […]

František se brouzdal letním lesem a cestou od tety domů louskal jedno slunečnicové semínko za druhým. Teta moc dobře věděla, jak má ta semínka František rád a tak každý rok vysadila do zahrádky několik slunečnic. Františkovi se domů moc nechtělo. Kamarádi byli na prázdninách a on má jet s maminkou a tátou za babičkou a dědou […]

S odchodem léta mají Hruškouni na Petříně práce až po krk. Neustále šarvátky se zlobivými zvířátky a neposednými vosami, které jsou nuceni řešit,  jsou na denním pořádku. Jakmile nastane čas sklizně, musí strašidélka koukat více na nebe, než-li před sebe, aby byla v případě potřeby schopna uskočit té padající mase ovoce. Po každém pádu hrušky se […]

„Dej si dneska pozor na draka, nesmí Tě sníst,víš?“ Optal se právě vycházejícího slunce František. Lidé na autobusové zastávce se usmáli nad tou roztomilou úvahou. František jim však nevěnoval pozornost. Stále se díval průzorem mezi domy na ohnivý kotouč,který mu zarosil oči slzami. Pak se ohlédl za maminkou, která mu stiskla ruku a tiše pobídla: „Pojď, […]

“Ale pane Hudečku, nebudeme se přeci bavit hned o penězích. Můžete mi, mé choti a dětem prosím celý zámek ukázat?” Vyzval přátelsky pan Vondružka do té velmi nervózního majitele zámku Babenberg k prohlídce. “Rád Vás provedu,” pravil velmi vážně majitel panství. “Vidíte to, ta práce v obchodě mě za ta léta zdemoralizovala, omlouvám se.  A to […]

Honza čekal na tramvajové zastávce u Anděla dobrou hodinu a připadal si jako pes před masnou. V hlavě se mu sice honila směsice těch nejrůznějších a nejkrásnějších představ, ale kde nic, tu nic. A v tom, co čert nechtěl, kde se vzal, tu se vzal Pepa, jeden z jeho nejlepších přátel z dětství. Sotva Honzu […]

Dovol, abych Ti převyprávěl, co nosím poslední dobou v hlavě, drahý příteli. Rád bych Ti tentokrát napsal o jednom člověku, kterého jsem nedávno potkal. Kafe už mi chladne na stole, topení netopí, zatracené počasí. Snad ráno nebude schránka zavátá, abych Ti vše mohl jak se patří odeslat. Vše se seběhlo takto. Člověka, kterého mám na […]

(z cyklu Petřínských pohádek) „Úú…“ ozývalo se odkudsi od Hladové zdi. To volání probudilo snad všechna strašidélka na Petříně. Bylo sychravé zářijové ráno. Od rozednění mrholilo a sadem se proháněl studený vítr. Strašidélka se seběhla jako obvykle u studánky Petřínka. Drkotala zoubky : „Crrr, cvak, cvak..“ To cvakání stovek zoubků znělo jako letní louka plná […]

(z Petřínských pohádek. Strašidélka pečují o různé druhy tamního ovoce a podle něj se jmenují Jabloňáci, Hruškouni, Třešňáci atp.) Každý strom i keř má svého ptáka pošťáka. Třešňové pecky roznáší špačči, jadérka jablek a hrušní kosáci, o lískové oříšky pečují vrány. Nebýt těchto poštovních doručovatelů semínek, rozmanitost přírody by vymizela. Sotva daný pošťák sebere seménko, […]

 (předchozí díl Petřínských pohádek) Bradáč seděl  se Žofkou v dutině stromu s nohama svěšenýma k zemi . Mávali jimi jen tak do prázdna a z dlouhé chvíle pozorovali holuby, jak se mezi sebou přou o kus odhozeného rohlíku. Byl na ně roztomilý pohled. Oba holuby důležitě pokyvovali načepýřenými krky sem a tam a jak byli na sebe vzájemně […]

“Ahoj Jarko, díky, promiň ta zpoždění. Naštěstí jsem chytla autobus ve tři, jinak bych tu byla až za hodinu.” “V pohodě, Péťo, sedni si, dáš si něco? Musím na záchod, pohlídej mi prosím Tě kabelku, cestou jim řeknu, aby nám něco přinesli.” “Kafe, presso, bez mlíka, díky, jsi zlato,” sedá si Péťa do proutěné židle […]

Paní Komárkovou znaly celé ulice. Denně procházela zákoutími Starého města a tichým hlasem, okořeněným letitým dehtem z cigaret, udržovala tichou rozpravu se společníkem po své levici. A jindy, to naopak na jiného přes celou ulici křičela, jako když ji na nože bere! „Jéminé, ty couro, Tebe moc dobře znám! Tys mi včera s podvečerem ukradla peněženku!“ […]

(pokračování Tajemství suchého stromu) Pecka se probudil ve své dutině ve stromě a v tom si povšiml, že je po celé místnutce jakási neobvyklá tma. A nožičky ho zábly až k drápkům!  „To se nám tu nějak ochladilo,“ protáhl se mrzutě a kousl ke křížale. „ Pak se protáhl a zaskřípal zoubky: „To by nám tak ještě scházelo, […]

„Povídej, co nám přišlo!“ „Ukáž!“ „Ty jo, to je překvapení, no, bylo už na čase,“ bere Marta do rukou svatební oznámení. „A už za tři týdny, co si vezmu na sebe? A ty taky, máš vůbec nějaké kalhoty?“ „Půjdu jen tak,“ směje se Jáchym v křesle, „co je to vůbec za den?“ „Pátek a mají […]

„Tak co, Miluško, bylas někde na dovolené?“ Oslovil pan Křepela na návsi sousedku. Ta s sebou cukla jako obvykle leknutím. Paní Růžičkové je sotva sedmdesát. Díky zelenému zákalu, který ji trápí léta, vidí sotva na cestu a proto zdraví na návsi pro jistotu každého. Místo lidských tváří vidí, jak sama říká, samá barevná prasátka. Své známé rozpoznává […]

O tajemství suchého stromu se mezi strašidélky nikdy nemluvilo. Jen doma za zamčenými dveřmi šeptem si tu a tam o té suché švestce, na kterou s příchodem zimy sedali první havrani, krátce hovořilo. Jednoho dne procházel po petřínském úbočí žebrák. Neměl nic, v roztrhaných kalhotech po celý den chránil kousek jídla, které dostal od dobrých […]

Na samém konci země leží český kraj, pro čerty peklo a pro dobré lidi ráj – jak už to tak v životě bývá, trápí se nakonec ten, který v sobě špatné skutky skrývá… Čert Matěj se svatou i se svrženou výpravou slézá do podzemí pražského metra – utahaný po celovečerním shonu, opitý různými omamnými nástroji […]

Třešňák Pepa se protáhl před svým domečkem postaveným od prahu ke komínu z třešňových pecek. Nejdříve zvedl levou tlapku, poté ocásek, zavrtěl čumáčkem ze strany na stranu a zívl: „ To máme dnes krásný den!“ „Ťup, cá, cá, vrt,“ ozývalo se z korun stromů. „Co to je?“ Vzbudil Pepa svého kamaráda Písklouna. „Špaci!“ Vykřikli oba naráz a […]

Vydáte-li se po těch starých rozpadlých schodech vedoucích od Petřínské rozhledny příkře dolů, potkáte pařez. Obcházejte jej tiše, v jedné myší díře pod pařezem totiž bydlí strašidélka . Jsou plachá! Úkolem petřínských strašidélek je pečovat o ovocné stromy rostoucí po obou stranách kopce děleného Hladovou zdí. Ano, tou obrovskou zdí ohlodanou Petrounem, obřím drakem, po […]

“Tak co,  Véno, co si budeš přát ke kulatým narozeninám?” Optala se maminka svého syna, který měl za týden oslavit první kulaté narozeniny. “Mohu si přát cokoli?” Zakňoural Véna. “Cokoli na světě,” zariskoval tatínek. “Chci prase, přesně takové, jaké mají naproti v hospodě,” bez dlouhého přemýšlení zažadonil budoucí oslavenec. “Prase? A třeba krávu bys k nám, […]

„Prosím Tě, mami, kdo myslíš, že mi odpoví? ..svobodná, tři hezké děti, hledá tatínka.“ „Aleno, buď ráda, že se starám alespoň já. Když už máme ten internet a nikdo na něj u nás doma nekouká, můžeme vyzkoušet vše, ne?“ „A kdy bych na něm asi tak mohla vysedávat, to mi teda pověz? Doufám, že tam […]

Cesta byla ráno tak namrzlá, že jsem se v některých místech ploužil sotva dvacítkou, silnice v Brániku se postupně zvedala vzhůru a bez mapy a navigace jsem div neprostrčil hlavu předním sklem. Doma jsem si vše projel na google maps, ve snaze zapamatovat si červený dům zelený dům, benzinku, zatáčku vpravo. .. Tak tady by to […]

S hlasováním našich poslanců je spokojen zřídka kdo – obzvláště, pokud je do dalších voleb daleko. Členy jednotlivých kabinetů zabírá televizní kamera spící, svačící či v rozhovoru s některým ze svých kamarádů otočených školácky za sebe, ačkoli má pozorně naslouchat návrhu usnesení. A za takovýchto podmínek byl jistě schválen i ten nemravný zákon XX – jehož cílem je […]

Toužil se toulat po hvězdách –  a tak každý večer odešel se psem v holinkách k rybníku a brodil se v jejich odlesku. V zimě, kdy se rybník pokryl ledem, zkoušel chodit jako svatý po vodě. Žil sám a v okolí mu nikdo neřekl jinak, než-li Hastrmane. Bylo prvního října, když se vydal jako obyčejně  ke hrázi rybníka hustě pokryté […]

Před dávnými lety prý žili lidé v ráji. Jídla, pití, všeho dostatek, stačilo se jen natáhnout či udělat pár kroků a člověk měl, po čem toužil. Z jediného stromu však ochutnal nesměl, jmenoval se strom Poznání. Náš příběh se stal tisíce let poté, kdy člověk okusil jablek u tohoto zapovězeného stromu, byl vyhnán z ráje a jsa rozumný, […]

“Tady máte lístečky a obálky, každý, kdo přijde, Vám musí předložit občanku, projít plentou a následně vhodit hlasovací lístek v obálce do urny! Mladá předsedkyně komise, kterou tu všichni oslovují paní inženýrko, důležitě vysvětluje práci volebního procesu. „A musí být lístek v obálce zalepený, nebo ne?“ zvedá se první člen komise. Paní Weissová si chodí k volbám pravidelně […]

„Tak co, Miluško, bylas někde na dovolené?“ Oslovil pan Křepela na návsi sousedku. Ta s sebou cukla jako obvykle leknutím. Paní Růžičkové je sotva sedmdesát. Díky zelenému zákalu, který ji trápí léta, vidí sotva na cestu a proto zdraví na návsi pro jistotu každého. Místo lidských tváří vidí, jak sama říká, samá barevná prasátka. Své známé rozpoznává […]

„Klidně se s Tebou vsadím, že po deseti Birellech nic nenadejcháš.“ „Řídím já, takže první dotaz frajere. Co mi dáš, když nás chytnou a nadejchám?“ Vincek pokrčil roztržitě rameny. „Klid Vincku, ty Tvoje keci mě sice někdy pěkně serou, ale mám Tě rád a nějakej ten Birell s Tebou dám,“ rozesmál se přátelsky Milan. V […]

Pozoroval ho téměř denně, aniž by jej vědomě vyhledával. V létě i v zimě vylézal ten záhadný muž z prosklených dveří nevkusně vsazených do historického řadového domu. Pokaždé se rozhlédl, jakoby na někoho čekal a pak spěšně zamknul a zmizel v ulici. Pokud se ti dva míjeli, pokynuli na sebe vzájemně hlavami na pozdrav, aniž […]

„Džinee, vylez ze své láhve!“ Co nejhlubším hlaserm četl tatínek pohádku o Džinovi. „V lahvi to zahučelo a tu se z ní vysoukal duch, který pravil: Tady jsem můj pane, jsem Váš otrok, čím Vám mohu posloužit?“ „Hele, tati, kde se vzali duchové?“ skočila do řeči tatínkovi Zuzanka. Tatínek se právě nadechoval, aby pokračoval..zastavil se […]

“Slečno Třísková, hlídejte si prosím toho svého psa, rozhrabal mi na chodbě už několikrát muškáty!” Křičí důchodkyně Málková z 5. poschodí. Lucie hledá klíče od bytu po kapsách a pokouší se celá překvapená, aby řeč nestála, alespoň něco odpovědět: “Paní Málková, s čím vy ještě nepřijdete. Vy jste tam u Vás na patře snad našeho […]

Marian šel z konference o claudech pod světly lamp, které mu v těch houštinách vedoucích k hotelu připadaly jako malá slunce. Blátivé opadané listí mu čvachtalo pod nohama, víno jej slabě svádělo z cesty, pod každou svítilnou se zastavil, pohlédl do tmy a silně vydechl, jakoby byl už v cíli. Prožil  příjemný den na konferenci o […]

Pan Pivrstein seděl opřen lokty v okně svého bytu a sledoval ruch ulice. Růže přepadlé přes zábradlí, které nikdo nestřídal a ony trhaly v onom letním odpoledni lidem šaty, jej fascinovaly.Bývalého majitele salónu psí krásy zaujmou totiž jakékoli předměty, které lze použít ke stříhání, tupírování, protrhávání a tak podobně.  ‚To je dnes uz pátý buldok,druhá […]

Matice česká byla založena roku 1831 díky iniciativě Františka Palackého a řady českých vlastenců. Jejím cílem byla podpora a povznes českého jazyka a literatury a lepší podmínky pro vydávání českých knih. Od svého počátku nalezla Matice česká podporu v Národním muzeu v Praze, jehož se stala i po roce 1990 sekcí. Nadále pokračuje ve své […]

Míca ležela na zaprášeném prkně s ocasem volně svěšeným k zemi. „Žiješ?“ Šťouhla opatrně do Míci Žofie. „Už skoro ne,“ protáhla se líně Míca,“umírám hlady.“ „Ty a hlady?“ zachechtala se Žofie při pohledu na svou tlustou kočičí kamarádku. „Kdybys byla nebyla líná, vstala bys a šla bys lovit myši se mnou.“ „Jdi si sama,“ zamračila […]

Pan Jaroušek byl už starý. Bydlel v malé chaloupce u lesa na samotě, k sousedům to měl přes kopec a protože špatně chodil, vydával se za nimi jen zřídka. Chaloupku se dvorem,  několika slípkami a kozou Maruškou hlídali dva psi – Ben a Lump. O spíž a stodolu pana Jarouška pečovaly dvě kočky, Míca a Žofie. Jak už […]

V jednom zapadlém městě žil muž, který šel domů z jedné zapadlé práce uprostřed tohoto města plného zapadlých lidí do davu a do světel pouličních osvětlení. Žmoulal v ruce mobilní telefon – nechtěl nikomu volat – převracel jej v prstech prostě ze zvyku, aby něco mohl držet. Většina pouličnich krámků byla toho večera ještě otevřená a poloprázdná. Rád sledoval […]

V laboratoři je zhasnuto. Pečlivě uklizený stůl s umytým hrnkem na kávu, nad stolem se v okně rýsuje silueta květiny. Pan Matulka sedí na židli sám s očima upřenýma na polici, ve které leží v Petriho misce šupiny několika zlatých plátků. „A je to tady,“ zašeptá spokojeně pan Matulka a nespouští z baňky zrak. Ruce […]

“Podívej se Františku ven, co dělá Tvůj tatínek. No pojď sem,  podívej:“  Zavolala maminka na Františka. Ten se přitiskl k oknu a sledoval tátu, jak v noci prohrnuje na sídlišti cesty sněhem v místech, kde nikdy nevedly. „A co to drží pořád za papír?“ Zvedal se na židli František. „Tatínek se zblázdnil, kope nám tu prý ulice, přesně takové, jaké […]

Pan účetní Káša otevřel dveře od svého prázdného bytu a vítězoslavně vkročil dovnitř. Jak jen ten únor nenáviděl! Od těch dob, kdy se dal na dráhu účetního na volné noze, nemá nic ani z Vánoc, jakoby lidé neměli srdce volají před Štědrým dnem – aby se ubezpečili, zda je vše v pořádku, zda dodali všechny […]

V jedné podhorské vesnici rostl strom. Nikdo přesně nevěděl, co to je za druh, jako jediný v širém okolí měl kmen silný, že by jej neobjalo ani pět rozpažených rukou a jako jediný plodil jakési bílé a velmi vonné ovoce. O stromě kolovala řada pověstí. Jedna z nich vyprávěla o chlapci Nýtovi, který jednou za bouřky usnul pod […]

„Milý Ježíšku, jmenuji se Anička Krásová a přeji si k Vánocům pejska jezevčíka. Musí být černý, přesně takový, jakého má Petra. Budeme je pak venčit spolu. Protože jsi všemocný, nějak to zařiď, aby jej tatínek s maminkou chtěli taky. Pokud mi jej přineseš, nemusíš mi nosit ani toho nafukovacího panáka, o kterého jsem si psala […]

“Stárneme kamaráde, tím to je,“ potěžkal Honza pivní sklenici, jakoby pochyboval, zda ji skutečně dopil. Pak ji hlasitě položil na stůl a zvolal: „Pane vrchní, ještě jedno prosím!“ „Asi máš pravdu, usmál se kysele Květoslav, „Nina je už má.., všiml sis?“ a na to se hned rozezlil: „Strejdo, co si o sobě kurňa myslí! Strejdo, […]

Před dávnými lety měla Sibila prazvláštní vidění – zřela kovového ptáka, který letí rychleji, než-li jestřáb. Prorokolala, že kolem roku 2000 nebudou již lidem stačit běžná zvířata. Vyrobí si prý nová – z kovu.   A právě v takovéto plechové obludě sedím jsa obklopen francouzskými důchodci na letu z Marseiile do Prahy.  Domohl jsem se […]

„Ahoj Leničko, tak co, jak žíješ?“ Pisklavým hlasem tiskla ucho ke sluchátku paní Zajíčková. Výraz v její tváři napovídal, že špatně slyší. „Teď odjely děti,“ ozvalu se ze sluchátka. „Byl tu náš Mirek opravit ten vodovod.“ „A už máte hotové i ty kachlíky?“ Vyzvídala dále paní Zajíčková. „Zbývá ještě doobložit vanu. Kdybys to tu holka […]

„Zdravím, paní Kováková, tak kde pak ho máte?“ vyhrkl ze sebe uřícený Jarouš rovnou ve dveřích. Zul si boty a chystal se vejít dovnitř. Nemohl. Paní Kováková uzavřela svým vlastním tělem vchod od futra po furtro. Něco se stalo – usoudil návštěvník, pokud Alena takto mlčí, je to blbý. „Děje se něco?“ Pokusil se Jarouš navázat řeč. […]

Stázie procházela kolem stánků na Karlově náměstí, na kterých v tom vedru osychala zelenina. Letní vítr si pohrával se stromy, nebe bylo modré a plné vlhkého nádechu blížící se bouřky.  Toulala se městem a přemýšlela o sobě, o životě, o tom co by měla změnit – pomýšlela prostě  na věci, které jsou skryté uvnitř každého z nás. Když stála […]

Pan Habíšek seděl na židli a pil kávu. Necítil se poněkud dobře, byl rozmrzelý a přestože kuchyňské hodiny ukazovaly už čtvrtou hodinu ranní, odmítal jít spát. Vzpomínka na předešlý den, kdy ráno popadl ten svůj proschlý a olámaný košík, kdy se několikrát musel vracet zpět do chalupy, aby zkontroloval kohoutky, se v jeho mysli točila jako pometlo. […]

Obec majitelů všemožných psích plemen tvoří v ulici psí komunitu, která se dobře zná. Matýsek, Punťa, Bella, Igor či chcete-li Asta mívají bolesti zad, problémy s tloušťkou, potíže s trávením, špatně vidí, milují děti, tahají důchodce za jejich berličky, ale nemohou za to, neboť je prý kdosi někdy v mládí holí uhodil, vbíhají do nebezpečné vozovky, když jsou sami doma, […]

Schody burácely v základech.První běžela Bětuš, jediná Ludvova spolužačka na technické fakultě, ruce roztažené do stran, v jedné zábradlí, ve druhé sešit. Černý volný svetr na ní vlál, jakoby chtěla vzlétnout, při letmém pohledu připomínala kosa. Za ní v závěsu letěl Ludva, lakýrky, které kdoví proč každodenně nosil, klouzaly v zatáčkách a tak se musel neustále vyvažovat pevnými odrazy […]

‘Teď píši, Honzíku, pohádku o Slunci a o Měsíci,’ máčel děda jako za starých časů pero do kalamáře a Honzík jej tiše pozoroval. ‘A o čem bude, dědo?’  Házel nohama Honzík, jakoby se už konečně chtěl ze židle dotknout patama země. ‘Tak poslouchej. Inkoust ještě nedoschl, je to příběh, který jsem, když jsem byl stejně veliký, jako jsi […]

“Ten kladenský Švermov, kam právě míříme, je sice daleko, ale třeba odtud nebude špatné dojíždění. Co jsem se díval na mapu, Petra bude mít blízko nemocnici, doktorů je všude nedostatek, já si v Kladně časem určitě něco také najdu.“   „Honza je prostě mezek! To hledání bytu nemá konce, ještě se kvůli tomu začneme hádat. Nechci […]

V každém věku člověka potěší jiné věci – ženské prso, palec, samostříl, plnící pero, pivní tácky a jiné sbírkové předměty, bicykl, motocykl, opět ženské prso a v této době dospívání i různé živé doplňky.  Dlouhý lysý ocas či vousy, které v prostorách metra člověku vykouknou z podúčesu na rameni, k mladému muži či ženě prostě patří. Akvaristika […]

“Někdy se dívám na barevné kruhy kolem lamp, na třpyt černé silnice, do oken se záclonami, na hodinky, kdy mi už pojede autobus, pane Smolík, někdy je noc průzračnější, než-li den. Pohroužené věci v tajemném nedohlednu mohou být tím blíže, čím je větší tma, pane Smolík, jen v noci se může člověk dotknout tajemství už v dosahu umouněné […]

Po celé léto pražil Jakub na Nové Živohošti kukuřici. Sotva poránu vylezl ze stanu, otevřel dveře od buňky plné šupinek a polystirénových kousků, vzal nádobí a šel jej zběžně opláchnout pod kohoutek do umyvárek. Ranní voda bývala ještě vlažná, zmrzlé nehty brousily ocelový kruh a sloupávaly napečené zbytky. Hrnce byly naštěstí natolik hladké, že se […]

„Pane Jirásek, posloucháte mě?” “Neposloucháte, jaká pak změna.” “Neslyšíte skutečně vůbec nic?!” Pan Jirásek sebou trhl a poplašeně otočil hlavu. Blanka myslela, že si sundá alespoň sluchátka z uší, ale on nic. Když nic neříkala, otočil hlavu zpět ke stolu a něco si psal. “No, jak myslíš…” otočila se Blanka na místě a odnesla lejstra […]

„Kde může být?“, sleduje pan Libor přes zamrzlá okna domku v suchdolské zahrádkářské kolonii svůj vlastní odlesk ve tmě, kterým prochází světla od příjezdové pouliční lampy. Ve svetru, sám, sedí na té polorozpadlé židli už přes hodinu. Očekávaný, na první poslech po telefonu velice družný, pan Balož má přijet až z Hradce – v tom mrazu, který je […]

Karel Voska procházel v podivné náladě podvečerní májovou Prahou, ze dvorů voněly stromy a lidé klopýtali po dlažebních kostkách, jakoby nikdo z nich nechtěl domů. Nebylo mu dobře, ale nesměl se s tím chlubit. Včera večer totiž paní Vosková vyklízela lednici a on jí nedovolil vyhodit měsíc prošlé jogurty – taková ta rodinná balení, bylo jich škoda a nesnesl by, […]

Za deštivého odpoledne dosedlo letadlo konečně na plochu ruzyňského letiště. Salí slyšel poprvé český jazyk, měl podobnou intonaci co jeho Hindu, ale nerozuměl vůbec ničemu. Tak tady budu půl roku – proběhlo jeho myslí při pohledu na hangáry, které ležely v šedém oparu prosincových mlh v nazelenalých polích. Dolétl na nejsevernější cíp světa, kde kdy byl – […]

„Koupil jsem si vždycky pivní sýr nebo dezerťák, k tomu rohlík, všechno stálo kamaráde korunu pade…“ takto často vzpomíná na svá studentská léta můj táta. Nikdy v životě jsem se nezakousl do pivního sýru ani do dezerťáku, čímžto se mé představy o obou zmíněných mléčných výrobcích vymykaly realitě – ostatně jako u kteréhokoli člověka, který slýchává o […]

Únava z celodenní práce na chalupě tepala v jeho žilách až do čtvrté hodiny odpolední. Závěr neděle pokaždé začíná tím, co nesnáší a čemu se pan Hron snaží vyhnout – probíhá totiž balení věcí a souboj s babičkou, diskuse, co poveze a co nepoveze do Prahy.. Koncem minulého týdne doma vyhodil půl tašky shnilých máslovek, šel s nimi po […]

V domě nás žije mnoho – já se ženou, milovník ticha a soused modelář Jachuda Karel, jeho dýchavičná žena Tamara a také paní psová Beloušová, která vstoupila do našeho života i bytu před třema lety a dodnes sdílí část našeho soukromí nejen v ložnici, ale také na poštovní schránce. Její jméno jsme vyryli i k veřejím našeho vchodu […]

Do slunce pozvolna padal soumrak a Petr Vaněk odcházel jako každý den z úřadu podél dejvických činžáků ulicemi, kde koncem války natrefit na auto bylo vzácností. Přemýšlel o všem, co ho kdy potkalo a cítil se šťastně. Štěstí, to nekonečné nic v něčem, co člověk nechápe, strhalo z pana Vaňka šaty a kůži a kosti, jakoby šlo jen samo […]

S odřenými koleny proběhl Petřík lesem, až se na jeho okraji zapletl do ostružin. „Kampak, Petře?“, zabručel skrze mlází starej Jindřich. „Honila mě vosa na kole, pane Pojan, svině jedna,“ potlačil Petřík slzu a vymotával z kotníku poslední ostny. „A kde máš to kolo, Petře?“, uslyšel opět mezi stromy. Zvedl hlavu a Jindřich seděl jako obvykle na […]

‘Zavíráme!’, prodíral se frontou se složenkami vlezlý tenký mužský hlas. V každém zástupu čekalo přes deset uspěchaných a od té chvíle ono nabručené „to snad ne“ nabývalo na síle. Postarší unavená paní s klíči střežila tedy alespoň vchod před dalšími opozdilci a v kukaních odbavovali spěšně zákazníky. Nervozita od té chvíle tepala v žilách každému na obou koncích tábora, […]

Díval jsem se mu do těch jeho starých očí, dokud na mne nevyplázl jazyk. I tady před domem bylo na vzdálenost jednoho a půl metru cítit pach z jeho žaludku. Šestnáct je prostě šestnáct a člověk musí mít i pro psa pochopení. Kovová obloha slábla v místech, na kterých leželo slunce a my vyrazili kolem […]

Jak tramvaj, která nikdy nepředbíhá, stál ve frontě – v té zácpě večerního lidstva – poprvé v tomto městě a v této zemi, snažíce se něčemu porozumět. „Budu tady měsíc a měl bych se naučit alespoň základy“,  usvědčoval se a když nic jiného, usmíval se alespoň na ostatní. Ještě včera v šest dal pusu přítelkyni na letišti, je tomu […]

Na každém kousku zábradlí se držela kapka. „Tak na kterou přijde řada teď?“, zeptal se Verči ještě pod deštníkem. Pak s takovým, tajemně zamyšleným úsměvem přejel bříškem prstu po spodní hraně zábradlí, až mu stekly všechny kapky do rukávu. „Měls je tam nechat, mohli bychom se na ně pořád dívat“, usmála se Verča trochu vyčítavě. „Však […]

„Zdeňku, pojď sem prosím Tě!“ „Jo, počkej tati, mám tu telefon!“ „Tak sem pak přijď“, odpověděl táta z vedlejšího pokoje. Jakmile však Zdeněk telefonní hovor ukončil, na vše zapomněl a tak asi po půl hodince opět uslyšel ze dveří: „Zdeňku, ještě telefonuješ?“ „Jej, promiň tati, zapomněl jsem na Tě, už ne…co je?“ „Co si to […]

„Tak vezmeš si to sako, nebo ho na Tě mám navlíct sama?“ ozval se křik z jedněch dveří.  „Já už jsem!“ na to z těch druhých dveří táta. „A fakt tam musím?“ zahulákal jsem směrem k předsíni. „Musíš, heleď, nedělej vostudu, seš mladej a co bdue, o tom si vy mladý sami rozhodnete!“ A tak mne navlékli do saka, abych šel ke svým prvním […]

Cesta za povinnostmi byla včera odpoledne o to delší, oč byl kratší jeden z posledních pěkných letních dnů. Stavil jsem se tedy v antikvariátě U Anděla, v té pasáži ještě nedávno močili bezdomovci a teďka tu sídlí staré knihy.. Projdu skříňku s poezií, naberu několik knih, pak tam měli něco od Čapka. Nakonec jsem vše vrátil […]

Náš střet na Střekově   Vlak drncá a z několika světových stran se blížíme ke Střekovu. Nebe je modré jako obloha a tráva zelená jako palouk, posedíme v místní restaraci, prohlédneme si hrad, Lili zpívá uprostřed věže, Peťula vypráví o čarodějnicích, Milly si na to zula boty a ty si již neobula, z Teplic přijela Přeslička, která stále plodně píše […]

Na stopě Dětské tiskové agentuře … Na internetu můžete narazit na velice užitečný projekt pro nejmladší, Dětskou tiskovou agenturu (www.dta.zde.cz). Dovolil jsem se tedy zvídavě vyptávat pana Slávka Hrzala, pro kterého je tento projekt doslova „vlastním dítětem“. Potkal jsem tu také šéfredaktorku Malých dětských novin vydávaných DTA, paní Radku Páleníkovou. (odpovídá pan Slávek Hrzal) Povězte […]

Fotím  v Kanadě … Rozhovor s fotografem publikujícím na Totemu, Samsonem   Jak jsi se dostal právě do Kanady? No Kanada, je to dlhý príbeh ktorému verí málokto, a veľa ľudí sa čuduje ze je také niečo možné aj mimo filmov. Celé to začalo tým ze som sa zoznámil s jednou mladou slečnou a keď už srdcia nevedeli jedno bez druhého byt, začalo rozhodovanie čí príde ona na SK alebo ja za ňou do Kanady. Vzhľadom na to, ze vieme akú […]

Na každém kousku zábradlí se držela kapka. „Tak na kterou přijde řada teď?“, povídá jí zpod deštníku, zatímco bříškem prstu přejíždí po spodní hraně, až mu stéká z ruky voda jako z kohoutku. „Měls je tam nechat, mohli bychom se na ně pořád dívat“, usmála se a radmo smutným pohledem přejela po jeho ukazováčku. „Však se neboj, […]

V lednu 2005 jste si mohli povšimnout, že na stránkách Totemu přibyla šedá drobná lišta, odkud vede mimo jiné odkaz na stránky Čítáren pro děti (citarny.web2u.cz). Najdete tu vše, co se akcí kolem dětí týká. Mike Hackman, na jehož hlavu tento ojedinělý internetový projekt ponejvíce padá, začínal v několika čítárnách, kde měl na starosti dětské akce. Když jsme […]

Jakmile se z našeho křoví ozývá týdli týdli, je to dobrý, to bude teplo. Špičkou boty se rýpu v trávě mezi suchými loňskými stébly. Ten malej ve vlhkém písku napíná páteř, víc, víc a víc! Až vytrhne uvězněné lístky a ty vítězoslavně pozvedne vzhůru! A nebe, jak to vidí, vytáhne z mraku šampaňské a všechny postříká! […]