Přes orosené sklo od vlaku,
který tam i zpátky pádí,
odcházel jsem do mraků,
do té modři konců zázraků,
která hřeje i chladí.

Přes orosené sklo od vlaku,
sledoval jsem namodralou planetu
jako červ zespod namodralých slupek,
hledal a neměl jak on … kam bych utek´.

Jsme z jablka jménem planeta,
neb tady planě žijem spolu,
snad se ten plod s plísní nepotká …
ale ráno … jsem dýchal … pouliční … jedovatou … mlhu.