Předčítal žákům knihu moudrou,
svíčka tála jako noc,
když dočetl, neviděl nic než pouhou
tmu, rozmazané stíny a tu noci moc.

Jiný příběh vypráví ten osud dávný,
jak předčítal a byl krásný slunný den,
žáci se naučili stejné pojmy
a u rybníka cudné panny
objímal pak pohledem.

Oba příběhy z kronik dávných
shodují se v jednom jen,
učil žáky a nejeden z moudrých
odcházel od něj poučen.

Stejné činy … však sebelítost,
ten pocit, že udělal mnohem víc,
zkažené oči pro svévoli,
by litoval se pro cokoli
nebo smích a prostá radost
… do kroniky nevstoupily …
… písař mlčí a neříká vůbec nic …