Tady na neutřeném talířku od jahod mám slaný sýr a rohlík v kapkách vody. Nemám rád tyhle uspěchané snídaně, kdy mi pes dá hlavu na stehno a žebrá, aniž by věděl o co. A každé ráno je to stejné – podám mu očichat jahodu, mrkev, jablko, vezme jej do huby a hodí na zem se šňůrkou dlouhé sliny. Pak se na mne podívá provinilým bělmem, tepny mi začnou sice na krku pulsovat, ale nakonec stejně s achjo ten kousek plodu hodím do koše a jdu si omýt prsty.
Zakusuji se do jahody a z předsíně už slyším cupitavé kroky…jako bych to neříkal…