Slunce očichává sochy Národního divadla a náš pes bahýnko u vody – u vody od rána tak hluboké, jak samotné nebe. Snad mi oči rozlepila noc polibkem na rozloučenou – věci už nejsou tak černobílé, jako dřív. Pak mávnu a písknu na Bellu a ona nevidí, ani neslyší vůbec, ale vůbec nic.