Pane, chodím po zemi a často ptám se
na věci, kterým nerozumím.
Dej mi prosím moudrost, ať nerouhám se,
když přes cestu mou dým
přejde, by opět odkryl slunce
proto, abychom si jej vážili víc.
Ať nejsem druhým špatným soudcem
a když chci lhát, ať neříkám raděj nic.

Dej, ať více než sám sebe
hledím v nebe nitra ostatních,
ať dovedu odpustit, i to, co jiný nedovede,
veď kroky mé, aby nikdo nemohl říci, „on zpych“.

Ve všem, co na světě činíme
potřebujem darem štěstí
a kde se belháme,
tam se chceme nésti …
jsem také‚ takový, nevděčný syn,
odpusť prosím a buď jako můj věčný stín.

Kdyby snad jednou peníze a sláva
staly se mi něčím víc než láska,
podraz mi nohy, prosím,
ať zas vím, jak voní tráva
a rozpomenu se, jak plamen v krbu pěkně praská.

Já  nechci po Tobě míň, můj Pane
než-li ten dar, jenž byl nám dán,
bychom byli spolu šťastni
a pouta naše neroztrhly věci žádné,
děkuji, že smíme spolu plout až ke hvězdám.

Kdybych snad jednou navážiti měl,
všech darů…, kterých dostal jsem
strhal bych váhy a na spoustu věcí jistě zapomněl,
děkuji za lásku, zdraví, přátele,
blízké, … za zem a za to že jsem.