Poprvé spal jsem u dlouhých štíhlých nohou
osiky … šeptala z lístků jak nejsladší z vin,
větrů se lekala a večer svou něhou
rušila ticho mé vysněné před spaním.

K bílé kůži břízy od Zlatého údolí
plavil mne potok v tančícím dešti.
Vzduch hořel létem a žněmi od polí
a já ji objímal v rybářském plášti.

Sotva jsem popošel o pár vůní dál
… i dotknout … směl jsem se té málo …
Když borovou větévku jsem do prstů bral
bodala, tak pevná ! To skalisko ji vychovalo !

Poslední lásku svou našel jsem v medu
uslazen planými včelími plásty ….
To vyšel jsem okouzlen jak žebrák z hradu
na svého lesa kraj … a tam´s Ty …
má milovaná lípo.