Tíseň, stěny se stahují,
hmatám, čeho bych se chytil, ale kloužu …
Kloužu tím tunelem ven, nechtějí !
Už mě tu nechtějí, co zmůžu ?

Byl to den, kdy jsem viděl prvně
slunce, dům i Tebe mámo,
pak tátu, stůl, pec a na plotně
se hřálo mléko každé ráno.

Kdos otočil petrklíčem
v zámku od těch našich vrat,
já přivítal je tenkrát s pláčem
a vracím se k nich strašně rád.

Když měsíc u těch vrátek stojí
a do bot padá sypký sníh,
slýchávám jak v pantech hrají
na vzpomínky … ppp …pij j … no no no tak je jjjjještě víícc c …

Nedávno jsem se narodil,
abych tu s vámi chvíli žil,
moji přátelé i blízcí.