Hází rohlíky do hladových krků

a za krk jí dýchá

fotografie.

Ten železniční most

od Výtoně na Smíchovské nádraží

stavěli už pěkně dlouho

– prohnilými prkny v pěšině

po jeho stranách

propadl nejeden

prst.

Hází rohlíky do řeky

a netuší nic

– fotografie pohlédne k Petřínu,

k Děvínu,

k Vyšehradu.

Ne.

Jak pavouk

spočine zpět

na jejím těle.

V tom – cvak!

…ozve se

a fotografie odbíhá

s kořistí do úkrytu

fotoaparátu.