Kdybych prošel svět a srpem krásu žal
na cestách svých a modrou sbíral z řek,
kdybych dýchal naposled a těžce dlouze umíral
doma mlád či jak cizák snad…toužil bych se vrátit zpět

k Tobě, země má, má ze všech širých nejmilejší,
z Tvých darů snídám, piji, s Tebou jdu i spát,
do Tvých koutů utíkám, jsa vylekán…sám jak ti vrabci plaší,
na Tobě raduji se, miluji, tancuji a líbám višní sad.

Jsa odkojen z prsů pramatky své vlasti,
kol opásán horami na horkém srdci Čech,
miluji, ach miluji ten drobný kvítek prostý
z lip…medu jeho třpyt i na rakev
mi bude stékat…