(Praha Výtoň, pozorováno z okna auta)

Viděl jsme ji na tramvajové zastávce v dlouhých zelených kalhotách do zvonu, když četla jízdní řád. Sotva zpozorovala, že stojí v kaluži po kotníky, udělala jen krok stranou. Kus nebe jí ležel právě pod nohama a v šestnácti – to je nějaká poklona! Levou rukou si projela vlasy, aby si přitáhla sponku s umělým čtyřlístkem a jak tak kapky z těch jejích zvonů odpočítávaly čas příjezdu sedmnáctky, padla mi zelená.