Slzu jako malý kluk
měl jsem včera na krajíčku,
když v říši stromů a chrámu sluk
potkal jsem bagry … a tucty smutných permoníčků
přiběhly k mým nohám.

Můj les, můj dům, můj hrad,
má láska za níž šel jsem tolikrát,
pro níž pěl jsem kouzel jména
… krvácela …
… jen postával jsem jako pěna
před javory a před modříny
pro minutku rozloučení …
Zaťali sekery …
… trysk pryskyřice …

… permoníčci odpusťte … odpusťte …
a odejděte za Karpaty ….
… odpusťte prosím… jen neplačte v beznaději,
když u nás lesy umírají …