Lehával jsem na Petříně
pod starou, suchou hrušénkou,
Byla stará, zbyla nejstarší … a na mizině.
… spával jsem jí u nohou ….

Větve jako hrábí zuby
a kmen … ten prolezlý koláč od mravenců
sloužíval jim pro zásnuby
za horkých letních rejů
té spleti křídel a křídel tanců …

Byla mi probodnutým slunečníkem
v letním žáru
a na jaře … na jaře sedával jsem pod ní schoulen,
neb slunko stálo ještě nízko na obzoru,
– ona si jen čechrala listí v šeru větru …
… a dívala se na mne dolů ….

Když sklonila větve v klín
a já prvé spočíst mohl jejích let,
byla to jedna z nejkrutějších zim
a po mé tváři potůček
slz stékal …