Láska je lucerna, za kterou jdeme,
světlice v tesknivém sametu světa.
Sotva se k ní přiblížíš, očí máš oslněné,
vidíš než ji a po všem je veta.

Láska je řeka a my žízniví tuláci,
kapka z listu nestačí, tak poklekáme k břehu,
kameny jsou kluzké, tělo se hned potácí,
tonouce v jejím proudu …
bezbranné a bez postřehu.

Láska je vítr, který domy převrací,
nevidíš jej a přesto je tu s námi,
sotva jej ucítíš, jak ptáci co se navrací
odlétáš s ním …
láska jsou chvíle, když nejsme sami.