Ej vy české lesy,
kterak vás mám rád !
Vábí mne k vám hlasy,
či je to touha snad ?

Štíhlé kmeny borovic,
modřínový háj,
nevyměnil bych za nic,
luk a lesů kraj.

Vzpínáte se k nebesům
a v kalužích zpět,
mé srdce má u vás dům,
má krev bujný tep.

Postřehu mne přiučí
bystrost srnčích stád,
píli práce mravenčí
stavíc lesní hrad.

Díky rose poznal jsem
v maličkostech svět,
rychlost měřil s jestřábem
jenž prudce k zemi slét.

Jste mou knihou bez stránek
v níž své místo mám,
tvář vaši ze studánek
léta dobře znám.