Seděli na Karlově náměstí v parku vedle záhonu s maceškami a ve chvilkách mlčení trhali sevřenými prsty bosých nohou trávu. V té mlčenlivé chvíli slyšel tramvaj na křižovatce o poznání víc a hlasy kolemjdoucích byly také zřetelnější, než kdy jindy. Sotva se znali; od zkoušek, z fronty na oběd, z míjejících se ahoj a dnes, dnes si v tom horku hrál příjemný chládek po jejich čtyřech chodidlech na tichou poštu…