Nemocný holub poposedá u okapu
a peří mu lepí kapky deště,
bezdomovec žebrá v řídkém blátu
se slepenými vlasy jako holí praštěn.

A stejný déšť padá do listí
voní … dýchám jej z plných plic.
A stejný déšť vyleštil asfalt náměstí
v zrcadla svá, která záhy rozlil do ulic.

Srdce unavených po těžkém dni
odpočívají v té kráse světa.
Déšť nalil každému do kalíšků s kapkami
jiných příměsí …
tomu něco pohlazení, tomu něco bláta …