Polochtám pírkem od husy
Tvůj nos a lochtat budu dlouze
Tě za každého počasí.

Zahřeji Tě dechem sám
a budu líbat v slepé touze
až vzneseme se ke hvězdám.

A když se zrodí z nebe mrak,
utřu Tvé slzy do moruší,
vždyť láska je lístek do oblak,
kde slunce svítí, ale také fouká a prší …

Jen prosím Tě, nezoufej,
i slzy nám sluší … zas budem suší …
uvidíš … jako vždycky,
schovej si Ty perly z očí do kapsičky …
slunce i obláčku můj nejmilejší …