Kdybych na levou stranu vah dal chvíle,
kdy jsem si cíle z píle předsevzal
a na pravou misku stránky bílé
života, kam jsem se kdy dobelhal,
… na levou by se stočily.

Pak člověk by měl tendenci
říci druhému ať také váží
a bál se, že na stupnici
bude mít jazýček vpravo … bez lži,
jazýček se hýbe … hýbe … hýbe …

Není to náhodou příklad prostý,
touhy prázdné po nadlidskosti ?
Vždyť ať žijem v kterékoliv době,
člověk lže nejraději … sobě.