Včera časně z večera
postával jsem na zastávce
U Svatého anděla.

„Tulipány, kytičky !
Pro pány i paničky !“

Uviděl jsem u cesty
staříka jak v každé chvilce
rozprodává pro štěstí :

„Tulipány, kytičky !
Pro pány i paničky !“

Zastav se, vlož pětikorunu na prsty,
soustřeď se na ni a poslouchej.
Všude kolem nás je život, i na rozcestí,
když je Ti smutno…jen nezoufej
na své zacpané uši …

Nedíváš se na pětikorunu,
ale na chvilku, která uplyne.
Tiše, jak myška, hbitě, potajmu,
kdes v nenávratné skulině
času a stane se minulostí …
… poslouchej … není to krása ?

„Tulipány, kytičky !
Pro pány i paničky !“