Verše, které píší naše prsty
nepíšeme my, ale chvíle, které prožíváme.
Všechny naše dlouhé cesty
po souši … i na řekách, kam odplouváme
promění se v řádky slůvek
nabitých čímsi silnějším,
než vnady cudných sladkých dívek,
než umírání z krutých zim …
Jsou nahrávkami horkých chvilek,
kam jak kaňku od inkoustu
vlil srdce snílek
a čtenář .. čtenář to je piják, pro tu spoustu
barevných kaluží pocitů,
lásky i hněvu,
pro hrstku soucitu,
pro špetku zpěvu …