Dnes ráno v obětí deště
ulice naše změnila se v řeku
a auta, ze kterých kouřívá se ještě,
jak z komínů u parníků,
brodila se sem a tam.

Lampy zřely půvab svůj
na hladině v zrcadlení
a my, my ze břehu chodníků volali : „Namaluj
deštíku nám pěkné vodní probuzení !“

Déšť, jenž z výšky padal v tvář,
uposlechl slov těch kroků,
i snes jim z nebe modrou zář
do kaluží, k nohám všecech námořníků.

Omyl oči rozespalé,
vyčistil vzduch a spláchl kraj,
až i dříví zimouzřivé
probouzelo se … „co se děje … první déšť … bude zas máj ?“

…. Jen řeka přízraků kolemjdoucích
nenacházela stále tažných čápů u břehu …
………….. je únor ……