Otevřel jsem skříňku a za dvěma kartáči
v rohu se třpytily oči malého medvídka
jako dvě rozinky na svatebním koláči,
díval se na mne, jsa zaprášen a mžoural do světla.

Kdyby jej objevil uklízeč veteší,
na pleši skládky skončil by svoji pouť,
snad že pout zbaven je, jen ten kdo netuší,
ofoukal jsem pavučiny a hledal proň lepší kout.

Staré věci mluví nejtajnějšími jazyky
jenom k těm, které důvěrně znají …
Babičko, k Bohu jsi odešla, ale ty návraty
dodnes mi do uší líbezně hrají
o chvilce překvapení,
kdys mi znenadání
na pouti do dlaní vtiskla malého plyšového medvídka …