Psáno podle skutečné události, která se stala minulý rok

“Nemůžeš dát pozor ! To se mi snad zdá !” rozčílil se Michal na Alenu,”teď jsem zvědav, kdo ji bude chytat, budeme ji honit po celém Kladně !”
“Nekřič na mě”, bránila se Alena,”nemůžu za to, že se tady roztahuješ a já si ani nemám kam stoupnout …”

Právě si nazouvali boty, že půjdou na autobus, kterým denně jezdí z Kladna do Prahy do práce. V tom Klárka, kočka Aleniných rodičů, kterou měli na dva týdny na opatrování, se protáhla pootevřenými dveřmi tak rychle, až bylo slyšet slabý náraz jejích žeber o futro. Častokráte ji pozorovali, jak sedí nešťastně za oknem za záclonou v ložnici a dívá se, kamže to byla odvezena. Teď vysledovala vhodnou příležitost k úniku a pelášila po schodech dolů jako splašená.

Rozběhli se za ní, chodby v panelácích jsou naštěstí poměrně úzké a většinou prázdné, nemuseli mít tedy strach, že zaleze za něčí nábytek a že ji tam nebudou moci najít. Seběhli spěšně sedm pater a pak ji chytali v přízemí u venkovních dveří. Naštěstí byly zavřené a nikdo ji neopustil ven. Byla jako úhoř, sotva po ní jeden skočil, podklouzla mu pod rukama a vyvalené oči plné strachu vysledovaly okamžitě vhodnou skulinu, kudy opět podběhnout. Výtahem ji pak odvezli nahoru, vhodili do předsíně, zabouchli a rychle spěchali na autobus. Jakmile však doběhli na zastávku, byla už prázdná. Nervózně podupávali na místě, chvilku nikdo nic neříkal a pak se dali do hovoru, jako obvykle. Za pár minut nasedli na koženková sedadla dalšího autobusu. Michal ještě chvíli hledal ve zmatku klíče od bytu a když se autobus rozjížděl, našel je a oddechl si, že je cestou někde nevytrousil. Toho dne se po silnici válely chomáče husté mlhy. Najednou autobus přibrzdil a první, co zpozorovali, byla oranžová světla, která se dávají na silnice všude, kde se něco přihodí. Příslušník s plácačkou ukazoval, aby objeli nabouraný náklaďák. V tom na poli zahlédli autobus, který zmeškali. Ležel obrácen na bok na poli mimo vozovku, přijížděla jedna záchranka za druhou a muži v barevných oblecích přenášeli nosítka.

Ten den zahynulo na následky nehody tohoto autobusu, která byla zaviněna špatnou viditelností na vozovce, několik osob. Řidič, který trasu mezi Kladnem a Prahou jezdil již třicet let, v té mlze nestačil zareagovat a pravým předním rohem narazil do stojícího nákladního automobilu na okraji silnice.

“Té kočce se nesmí zkřivit ani chlup,” povídal Michal přátelům večer v hospůdce, když svůj ranní příběh vypravoval,” ještě že utekla.”