„Tak co ty tu,přeběhlíku,Tobě už se nelíbí u nás Pod kaštanem?“ Rozrazil Véna dveře čtyřky na Smíchovském nádraží.
Tonda koukal unaveně do půllitru, jako na televizi a dělal, že neslyší.
„Tondo, vzbuď se, nebo zavolám Emilce.“ Nedal se Véna.
Emilka fungovala pokaždé. Té se Tonda bál.. Přepnul hned na jiný pořad a zakrákal do sklenice.“ Za váma k Andělu pod Kaštan nechodím, protože je plnej Rusáků.“
„My je učíme, Filosofe. Lepší, než kdyby byl Anděl plnej muslimáků.“ Zazubil se Venca a rychle se před Tondu posadil.
„Kdyby byl Véno Anděl plnej muslimáků, bylo by to lepší, pač by nám alespoň nelezli do hospody.“ Bránil se Tonda.
„A tak ty bys chtěl Emilce narazit hadr na hlavu, aby Tě nemohla sledovat, že jo? No jó, to jí musím zavolat.“ Sáhl Venca do kapsy pro telefon.
„Neblázni, už jdu,“ vystřelil Tonda z lavice a už ležela stovka na výčepu.
„Ta Tvoje Emilka Ti zpívá častušky často a proto nechodíš Ke Kaštanu, viď? Zandal Véna do kapsy několikrát izolepou vyztuženou Nokii a vzal kamaráda spokojeně a vítězně kolem ramen. „A kdy nám tu svoji Emilku konečně představíš?“
„Až bude čas,“ usmál se Tonda a to už vyrazili ke Kaštanu.
„Klucí, vedu Filosofa!“ Vykřikl Venca, až všichni štamgasti vstali, jako po příjezdu prezidenta.
„Tak co si dáme na uvítanou! Filosof má rád zelený a komu se nelení, tomu se co klucí…nó!“ Jásal Venca a vrchní už naléval.
„Pro, pro mne kafe.“ Zakoktal Tonda.
“ Fuj, vyplivni to, to tu přeci nečepujem,“ zazubil se vrchní. Na ta nečekaná slova Filosofa, jak tady u Kaštanu Tondovi říkali, však všichni kamarádi utichli. Tonda si je prohlédl jednoho po druhém a pomyslel si: „Péťa, závozník, pro všechny by se rozdal, trvale bez práce a tu a tam pomáhá, kluka vidí jednou za rok a Pod kaštanem o něm vypráví, jako be se viděli denně. Tostík, učitel, tedy už bývalý, měl doma nějaké problémy, začal pít a do podpory pije na dluh. Svalnatý Honza – chodí sem ob den, ale co my o něm vlastně víme, ale je s ním veselo. Funebrák – tak mu říkáme, chodí věčně v černém kabátě, v létě, v zimě, starý mládenec. A Venca – můj nejlepší kamarád,“ pohlédl se slzama v očích Tonda vpravo, po tom se mi těch pět měsíců stýskalo nejvíce.
„Co je Ti Tondo?“ Zvážněl Venca, tak si dej teda to kafe, jestli je Ti blbě.
„No jasně, uvař Brblo pro našeho Filosofa kafe, ozvalu se odkudsi ještě jednou. To musíme vidět, prvně bude pít něco z vody.“
V hospodě bylo najednou hrobové ticho. Brbla kývl raději hlavou a šel vařit své snad první kafe v životě. Zezadu jen zabrblal: „No to jsou noviny, Filosofe, to je, jako bys učil vegetariána péct řízky.“
„Asi už mu nevoníme,“ škytl Funebrák. „No, tak, ven s tím, vidíš, že čekáme. Je Ti blbě a nebo za tu převýchovu vděčíme té Tvé Milušce?“
„Emilce, opravil ho Tostík.“
„No tak Emilce, snad se tolik nestalo,“ ošil se Funebrák.
„Nech ho,“ okřikl Funebráka Venca. „Což nevidíš, jak je zelenej.“
„To by mě zajímalo po čem, když zelenou nepije.“ Rozesmál se Funebrák.
„ne, Emilka za to kucka nemůže, žádná totiž není a nebyla.“ Začal zvolna Tonda.
„No, to pěkně začínáš Filosofe a co to mám pak od Tebe za číslo?“ Vykulil Venca překvapeně oči.
„Nevím, vymyslel jsem si ho, klidně na něj zavolej. Pořád jste se ptali, kde mám babu, tak jsem si ho prostě – no tento – vymyslel.“ Škytl Tonda. „Byl jsem prostě na léčení, protialkoholním, no, proto jste mě dlouho neviděli. A tak ted piju to kafe, no.“
“ Z tebe ty noviny lezou jak škrkavky z našeho Hasana. Ale samozřejmě, tak to se ví rozumíme, že jo kluci,“ pokýval do kola Venca a pak se přiklonil ještě tiše k Tondovi. „Vole, a proč jsi pil na nádraží to pivo?“
“ To nebylo černý, to byla kofola,“ vydechl zvolna Tonda. V té chvíli mu bylo, jako by se znovu narodil, Venca mu nic nevyčítal. Prostě kamarád.
Dostal kafe a zábava sehlučně rozběhla jako každý večer. Jasné názory na vše, fotbal, politika…jen po té kávě váznula slova Tondovi na jazyku a ne a ne se pustit. „Venco, jdu, písknu,“ plácl už asi po hodině Tonda kamaráda po zádech. Mlha před Kaštanem se tiskla k zemi a Tonda si najednou připadal jako noční pták. Zítra bude muset Vencovi prostě zavolat.