Jakmile se z našeho křoví ozývá týdli týdli, je to dobrý, to bude teplo. Špičkou boty se rýpu v trávě mezi suchými loňskými stébly. Ten malej ve vlhkém písku napíná páteř, víc, víc a víc! Až vytrhne uvězněné lístky a ty vítězoslavně pozvedne vzhůru! A nebe, jak to vidí, vytáhne z mraku šampaňské a všechny postříká!

Už vím, babi, proč jsi mne tenkrát říkala, abych nešlapal po kytičkách – probleskne mi hlavou nostalgická vzpomínka, zatímco šmudlám v zapoceném světru zacákané brýle.