Mrzne a hvězdy se pomalu mění v křehký sníh. Vítr skřípe zrezlými panty vrat, zatímco špičkou boty opatrně prolamuji do louže na chodníku díru. Pak ji celou pozlacenou od pouliční lampy otírám v bílé trávě. „To snad ne!“, odseknu sám sobě, když se bota svezla po čemsi válcovitém ukrytém pod jinovatkou…nezbývá tedy, než rozmrzele najít jiný čistý trs…