Zametám popel u kamen
prošedlý jako Tvoje vlasy,
kolena chladí tvrdá zem,
kam jednou mlčky odešla si…

Odešlas jak vůně spíže,
té skříňky s namodralým mákem,
stála na zmačklém papíře,
na noze pokrácené věkem.

Odešlas jak lístky z heřmánku
odpadlé proudem v bylinkovém čaji,
do kroužku chodí pár beránků,
dodnes si lžičkou s každým z nich hraji.

Okénko sklepa zakrývá sláma,
starý pytel dřímá na jabkách,
jen svíčka Tvá vlhkem pohasíná
a led stíná vůně v maceškách…