Znám prastarý roh lékárny
označený aspirínem,
andělíčkem v rouše bílém
a zlatým zvonkem nad dveřmi.

Vcházíš sem jak v dobách svátků,
vrznou dveře a zvonek zacinká,
uvnitř bydlí ticho a malinká
lékárnice v modrém šátku.

Lékárna, alespoň ta v naší ulici,
to není krám, to je tichý kout.
Svůj klobouk sem přijdeš sesmeknout
v létě zmrzlý či v zimě chřipkou hořící…

Když posledně jsem odtud šel
a v kapse mačkal sklenku s léky,
voněly tam suché květy
jak spánek padlý na postel
kam tmou se vkrádáš po paměti
jako bys chodit zapomněl…

… tak to je naše lékárna.