Na malostranském hřbitově na hrobce starých pánů
prosí socha shrbená bezmála sto let.
Dlouhé ruce vzpíná do korun unavených stromů
a stromy ji halí rok co rok o kousíček.

Na malostranském hřbitově dlouho už se nepohřbívá,
hroby sloučil břečťan a chladnochladný zimostráz …
Jen ona se tu modlí, jen ona v sobě soustrast skrývá
za horkých lét, blátivých dešťů i když je venku mráz.

Na malostranském hřbitově prosí socha věrná
za toho, kdo ji tesal a rozpadl se v prach …
Šeptá tu lítostná samá tichá slova tajná
až z té její lásky padá na Tě strach …