Červánků závoj vlá nad spícími hlasy,
chci jej poodkrýt rukou, která je chtivá.
Něžně vlá ve větru a v tom za ním kdosi
pomalu, pomalu, pomalinku místnost k spánku posetmívá.

Slunce ohnivé, slunce horoucí … zbývá než-li paprsek …
koupá se vláčně v podvečerních vůních …
do vaty z červánků padá a přívěsek
dne svěřuje noci a snům upocených …

Spí, usíná, spí a ty vidíš kvést,
když žáby hubují a tmou táhnou sýčci,
skrz černé závěsy chomáčky hvězd
a jednu kulatou bělostnou svíci …