Ježila srst na jablku

skrz dirky ve spadaném listí pronikl tu a tam paprsek,

zespod ji chladila podzimní zem.

 

Procházel tudy každé ráno

i večer,

ležela u cesty

a čekala na každý

dotek tvrdých bot.

 

A voda z mraků

tekla jak lepidlo.

List zahnědlý čekáním

jí na prsa leh.

 

Leh a přilnul se tak silně,

že tělo jedno prochízelo pozvolna druhým tělem,

že obě těla těžkla

dokud se nevpila do mokré půdy.

 

Procházel tudy každé ráno

i večer,

a ten příběh ukryl

tuhý sníh.