Hází rohlíky do hladových krků
a za krk jí dýchá
fotografie.
Ten železniční most
od Výtoně na Smíchovské nádraží
stavěli už pěkně dlouho
– prohnilými prkny v pěšině
po jeho stranách
propadl nejeden
prst.
Hází rohlíky do řeky
a netuší nic
– fotografie pohlédne k Petřínu,
k Děvínu,
k Vyšehradu.
Ne.
Jak pavouk
spočine zpět
na jejím těle.
V tom – cvak!
…ozve se
a fotografie odbíhá
s kořistí do úkrytu
fotoaparátu.