Po černém jazyku

jezdila auta sem a tam,

každé jako barevný květ

nad úrodnou půdou,

tekla, šuměla,

zastavovala se,

až nakonec skapala

s příchutí únavy

až úplně domů.

 

Brodíš se po zebrách

a podplouváš tunely pod tím vším,

až nakonec stečeš tam, co ona,

..jakoby se celé město denně naklánělo

sem a tam,

tam a sem

na hrbech velblouda,

či želvy,

či obra

kráčejícího od východu na západ

a navečer,

pěkně unaveného.