Do toho ticha bys zabořil prst

jak strunu do spících not.

Na zemi chřadly nedočkavé prsty od sandálů,

přilepeny k touze po čemkoli,

co je naloží a popoveze,

 

co nabere silnější dech

 

– co jim sebere dech,

 

co smačká do jediného okamžiku

všechnu naději v tramvaj,

v autobus,

v pantograf

– to je úplně fuk.

 

Chvála Bohu za všechen předjarní déšť,

za noc a za zpoždění dopravy

– kéž by jen přijít mělo

vše, co přijít má

a člověk si tak mohl život

zpomalit na milión životů.