Ve větvích se třepotá igelitový sáček od rohlíků,

v noci,

v perleti pouliční lampy

jak bílý prapor poražených.

 

Zahlédneš leckdy věci na jedno použití,

které se pak dožití déle,

než-li Ty sám,

než-li Ty na více použití.

 

Třepotá se na té větvi

a čeká na příští vítr.

 

Připrav se.

 

Za chvíli Ti odlétne z očí,

aby ses nemusel trápit

pohledem na svobodu zatracených.