Unavený už zase mířím k vlaku,
jak ta ručička k šestce
na hodinách,
i motolský kos ve svém černém saku
zpívá, že má ráno
na dosah.

Autobus si u zastávek píská,
podle kosa naučil se hrát
noc za tepla rozednění praská,
čas plyne jak silný vodopád.

Mobilní jako lucerničky svítí
v rukách u každého z nás,
v té pražské pouliční síti,
přetéká doprava jako hráz..