„Kde jsi vzala Kačenko to koťátko?“ ptá se překvapený tatínek,sotva  se vrátil z práce.

„Hanko,jsi doma?“ Volá do bytu.

„Jo,jsem a je nás víc.“ Ozve se odkudsi odpověď s takovým tónem, ze kterého muž ihned vycítí, že se něco stalo.

“ Tatí, to je Bubáček.“ Podává Kačenka kotě tátovi ve dveřích.“ Vezmi ho opatrně pod bříškem, ať mu něco neuděláš. A Bubáčku, toto je můj tatínek.“ Povídá Kačenka vstříc oběma.

Tatínek bere vyjeveně do náruče nového člena rodiny,zatímco mu v kapse pípa WhatsUp.

“ Ten je ze školky od kouzelné babičky!“ Chlubí se Kačenka.

„Jo ona Ti půjčila Bubáčka kouzelná babička!“ Oddychl si otec. “ Ten je krásnej a máme pro něj mlíčko? Hanko, koupila jsi mlíčko?“

Snaží se stále v té náhlé situaci dovolat své ženy tatínek.

„Nepůjčila si ho, ten je náš, představ si ..no Kačenko,povyprávěj tatinkovi o tom kouzelném košíčku.“  Ukázala se konečně v předsíni žena.

„No k nám na hřiště u školky, tati a mami, dnes zavítala kouzelná babička s kouzelným košíčkem přikrytým červeným šátečkem a povídá: Děti, hádejte, co teď vykouzlím speciálně pro vás, abyste nespinkaly ve svých postýlkách sami? A Anička na to: kočičku babičko,prosím. Pak se teda tati přiznala,že zahlédla ocásek,ale to je fuk. A tak jsem s Martinkou a Honzíkem taky poprosila o kočičku a představte si, ona vykouzlila sedm kočiček!“

„Sedm? To musela být skutečně kouzelná babička.“ Snažil se nekazit radost Kačence tatínek.

‚Ano, jen se na všechny z nás nedostalo, tak jsme si řekli, že si je budeme mezi sebou půjčovat.“

„Chápeš to Michale, co to tam mají za učitelku? Pustí si do třídy bábu s kočkama a nechá ji zmizet?“ Nevydržela žena.

“ Mami, tak dost! Dala si ruce v bok Kačenka. Jana o tom nevěděla, ta kouzelná babička byla totiž ne-vi- ditelná! Tu vidí jen děti, naše paní učitelka Jana za nic nemůže. Bubáčku,pojď sem, chudáčku,“ vzala si Kačenka Bubáčka zpět do náruče a odešla mu v postýlce uchystat místo na spaní.

Tatínek vzal zmateně do dlaně mobilní telefon, na kterém svítilo třicet dva zpráv z jakési nově založené diskusní skupiny  pojmenované“ kočka“.  Obdarované maminky diskutovaly najednou o všem možném, k čemuž se už nechtěl přidávat.

“ S kým sdílíme tu kočku?“ Optal se tiše ženy.

“ Prý s Andělkou Hliníkovou, ani ji neznám. Už vidím,jak se tady Kačenka vzdá kocoura.“ Věcně na to žena.“ Zítra půjdeš,vezmeš kocoura a vrazíš ho do ruky té učitelce,“ přimhouřila pak nebezpečně oči.

„A co když si ho nevezme? To mám jet metrem s kočkou do práce?“ Bránil se tatínek.

„Prostě to s ní vyřiď.“ Přikázala maminka.

Ráno tedy šel s Kačenkou tatínek do školky. Vymyslel si přes noc hezkou pohádku o tom, jak se koťátku jistě stýská po jeho kočičí mamince. Kačenka, která večer maminku přes dveře však slyšela , už byla také připravená. Vyslechla si pohádku a povídá: „Za Janou mne doufám vezmeš taky,viď?“

A tak si tatínek pomyslel.“ Tak to nebude tak jednoduché.“

A cestou do školy si připravoval pečlivě proslov – zazvoní, paní učitelka otevře – on nasadí přísný výraz a řekne: „Kačenko,ahoj,běž si hrát.“ A pak mávne na paní učitelku Janu s tichým, ale ostrým: musíme si promluvit o samotě. A pak se s ní už domluví na hodině, kdy si kotě převezme zpět.

Jana otevřela, jako každý den oběma dveře a jakoby se nic nestalo objala Kačenku a když z tatínkovi tváře vyčetla jeho skryté pocity, než stačil cokoli říci, přistoupila hned k věci s roztomilým hlasem: „Pane Farkán, že Vy si se mnou jděte popovídat o kočičce, že ano?“ A kousala zadní konec tužky s takovým kukučem, že tatínek nevěděl,co tím myslí.

Pak tedy přikývl. V tom se sklonila ke Kačence:“Tak co Kačenko, jak se vyspinkalo?“

„Vyspinkal, jmenuje se totiž Bubáček. A byl se mnou celou noc v postýlce. Musela jsem akorát zavřít okno. Víš, u nás na zahrádce by se mohl ztratit.“ Chlubila se hned Kačenka.

“ A vy bydlíte v baráčku? To jsi nikdy neříkala? No to je skvělé! Projevila hbitě zájem paní učitelka. „A necítí se tam Bubáček sám?“

V tatínkovi hrklo,neboť začínal v duchu tušit, že by ho mohlo potkat ještě něco daleko horšího,

„A máš takové báječne rodiče. Také bych chtěla Bubáčka, ale je nás doma v paneláku ve dvou místnostech pět. Přineseš mi ho někdy ukázat?“

Kačenka se rozpovídala a paní učitelka se slovy k tatínkovi „počkejte“ ji odvedla mezi děti.

Pak se vrátila, narovnala tatínkovi límeček od trika a povídá:“ Pane Farkán, je tu taková situace. Můžete mi pomoci? Prosím,prosím, posaďte se! Dáte si něco?“

„Jistě,” nezmohl se k jedinému slovu překvapený tatínek a pak se probral: “Tedy nedám,musím do práce. Co se stalo?“

„Byl tu pan Vokřálek, Žanetka je super, jen on není jako Vy – víte, takový moudrý a uvážlivý člověk. A on mi sem hodil kotě do třídy, div se nezabilo a teď tu hledám někoho,kdo má zahrádku…“ ztišila hlas paní učitelka Jana.“No a .. “

„Počkejte, to jako..né, to bych se musel vystěhovat, ale budu přemýšlet.“ Chvěl se panu Farkánovi hlas jako malému klukovi, který něco provedl. „Musím do práce,nezlobte se.“

A odešel. „Co když odpoledne přijde Kačenka s další kočkou? Jak to vyřešit?“ V práci toho moc neudělal. Žena pana Farkána pracuje na opačném konci města,bohužel Kačenku musí vyzvednout opět on. Mohl bych tam poslat kolegu..no jo,ale tomu Kačenku nevydají, nebo ségru…jsou už čtyři odpoledne, ta jde pro svoje děti. Hodinky se mu zrychlovaly na ruce jako jeho vlastní tep, ne a ne najít jediné řešení.

„Už,už musím…“ Šel k té školce jako zmoklý pes, Hanka je jistě nervózní, ještě nevolal, kdy si odnese to kotě..no,ale co když Kačenka přinese brášku či sestřičku? Ta ženská mazaná mi ráda ještě přihodí třetí .. no, měl jsem být drsnější. Hanka má pravdu, jsem trouba, fakt nejsem tak drsnej,abych mrštil kotětem mezi děti. Ve školce budu zachránce a doba se budu dožadovat ochránce. Kurník, no .. “ ze zoufalství došla panu Farkanovi i v duchu všechna slova. Už stál před školkou.

“ No,zvonek, nejraději bych utek,“ kroky na chodbě, v matných sklech sleduje jen malou postavu a ta nese..ano,ona skutečně něco nese.

„Hanka mě vystěhuje do sklepa, ty kráso, půjdu bydlet do kanclu jako Pepa. Jenže Pepa,no Pepa… “

„Ahoj tati, to je Skulinka!“ Drží Kačenka další kotě.

„Skulinka?“ Nezmohl se pan Farkán na silnější slova.

„Jo, podívej,ta má hebký kožíšek, jako Bubáček. Bubáček a Skulinka budou kamarádi.“

„Je tu ještě paní učitelka,Kačenko?“ Snažil se pan Farkán dohledat někoho dospělého.

„Je,ale říkala, že si musí zapsat nějaké důležité věci a že mám pozdravovat tatínka,“ upřela Kačenka na tatínka ty své pomněnkově modré oči.

„To je hodná,“ vyschlo v krku panu Farkánovi.

„Není Ti něco tati?“ Začala se strachovat Kačenka. „Podrž Skulinku, za chvilku si pro ni přijde Verča,je na záchodě,“ podala panu Farkánovi Kačenka tu kočku.

“ Ta je Verči?“ Oddechl si pan Farkán. “ Ona je skutečně Verči?“ Zvýšil hlas, jako by právě vyhrál první cenu v nějaké loterii.

„No Verči, tati,není Ti fakt něco?“ Obouvala si botičky Kačenka.

„V pohodě Kačenko, ta Skulinka je nádherná,“ začal hladit tatínek to bílé kotě a div mu nekapaly slzy štěstím.

Cestou s Kačenkou domů už jen mlčel, neboť nemluvila o ničem jiném- než-li o koťátkách.

A tak se Bubáček od kouzelné babičky zabydlel u Kačenky v postýlce už napořád.