Spal a spal a spal a ráno uplétal pavučinky v koutě šedém, chytal mouchy pro každý den a smál a smál a smál, z radosti se smál jak pěkně uplétal … Šla a šla a šla a pavučinky vymetla smetáčkem tu haldu špíny, žít tu nechce jak v jeskyni a vymetla a vymetla a vymetla, […]

Kapky drobné májové napadaly mezi stonky bílé drobné konvalinky do mechu … … mechové té manekýnky mezi zvonky bělavé a slunce tam v rytmu lásky své vlásky kdes pod bělásky vpletlo v duši němé krásky, vlásky drobné zvonkové. Tak tam v lese na mýtince mezi stromy – kteří jak my občas mlčí zrodila se do […]

Kdybych na levou stranu vah dal chvíle, kdy jsem si cíle z píle předsevzal a na pravou misku stránky bílé života, kam jsem se kdy dobelhal, … na levou by se stočily. Pak člověk by měl tendenci říci druhému ať také váží a bál se, že na stupnici bude mít jazýček vpravo … bez lži, […]

Pívko je řeka, pívko je sad, který tajně navštívil jsi, pozvolna tekoucí zlatavý slad chlad mírně pěnivé buclaté basy. Pívko je řeka, Tvé hrdlo splav milujíc tekoucí český svůj chléb. V plzeňském praménku, jak drobný hrách bublinky vstoupají, abys je shléd. Pívko je řeka, tichá jak sen, ochotná osvěžit po horkém létě, bývá však zrádná […]

Kdybych rozuměl řeči ptáků, ryb a popínavých růží, kdybych uměl hádat z mraků, z ruky a ze závaží, kdybych uměl léčit popálená těla rukou a hrstkou pramenité vody, kdybych věděl, co říci bys mi chtěla a dovedl číst myšlenky i bludy, život by pro mne ztratil všechnu … romantiku, víš ? Já raději usedám k […]

Včera časně z večera postával jsem na zastávce U Svatého anděla. „Tulipány, kytičky ! Pro pány i paničky !“ Uviděl jsem u cesty staříka jak v každé chvilce rozprodává pro štěstí : „Tulipány, kytičky ! Pro pány i paničky !“ Zastav se, vlož pětikorunu na prsty, soustřeď se na ni a poslouchej. Všude kolem nás […]

Svazeček fialek omamně vonných koupil jsem od staré babičky, povadlých ráno čerstvě natrhaných, svázaných do tenké gumičky. Do kapsy dal jsem ten svazeček fialek, opatrně, aby se nepomačkal, v autobuse ji hned schoval pod loket a bránice jej … pak raděj na dlaň vzal. Když jsem Tě potkal, dal jsem Ti polibek, zavřelas‘ oči, já […]

Pár kuliček modrých z kvítků kukaček a zlaté blatouchy a bílé sněženky svatební, našel jsem pod štítem, když kousíček země odhalil svou tvář a oprostil se od zimy. Bouři svých slov mým uším přítel svěřil v důvěře – miluje ji a neví, jak o lásku prosit, rád by snad k jejím rtům své horoucí rty […]

Zeptej se papírku, o čem se mu zdává, když na něj napíšeš hořkých slov pár, jak dlouze pláče a špatně spává v obálce. Adresát papírek do rukou vzal a smočil v slzy. Dočkal se brzy osychajíc v předtuše zlé … plačící jej roztrhal.

Šel jsem od vás k ránu a slyšel zpívat kosy. V srdci ještě planu, změnilas‘ jej v cosi krásného a nádherného, lásko, ty jsi moje mnoho, můj život teď patří k Tvému, jako světlo pod lucernu, jenž se s ní po nocích snoubí, když ponocný dvanáct troubí. A ti kosi, ti nám hrají novou píseň […]

Včera v noci jsem postával u řeky na nábřeží u Palackého mostu. Světla pouličních lamp jako veliké pochodně hořela ve vodě. Hořela tak mohutně a vzdorně, jako mnohá naše snažení na vodě postavená. Co na tom ? Hlavně, že hořela ! Vítr opíraje se do vln se zlomyslně snažil ubít jejich svit, světélka se bojácně […]

Rozbili Ti auto, které měls‘ tak rád ? Nevyšla Ti Sportka a Tys měl vášeň hrát ? Ukradli Ti prachy a máš špatný den ? Život byl moc plachý a Tys skončil za plotem ? Jel jsem ráno tramvají, tramvají jsem jel a vozíčkář s nadějí obrubník přejet chtěl. Nevěš hlavu, příteli oč jsi na […]

Pod parapletem v první bouřce jarní vedete se uličkami a po mokrých pěšinkách. Jen blesky, jako zlaté pentličky vlají k zemi a osvětlují vám tvář v svatozář. V té chvíli štěstí pohlédneš na rozmáčené boty, děravý okap tu a tam zabubnuje na deštník, tiskneš ji k sobě a Tvé levé rámě až po kalhoty smáčí […]

Rezavých veverek ve větvích mrštný pohyb a hbitý švih, vítr ve vlasech, boty od bláta, pylu malounko, v srdci Ti spí … Johanko. Než plameny zžehnou dívčí Tvou tvář, než člověk, co zničí Tě, dá Ti svatozář, natrhej máků rudých jak květ a polož je k nohám všech … kdo milují svět. To jen člověk […]

Slzu jako malý kluk měl jsem včera na krajíčku, když v říši stromů a chrámu sluk potkal jsem bagry … a tucty smutných permoníčků přiběhly k mým nohám. Můj les, můj dům, můj hrad, má láska za níž šel jsem tolikrát, pro níž pěl jsem kouzel jména … krvácela … … jen postával jsem jako […]

Kraj ponořil se do šlehačky z páry a jak z tajemných stínů zámeckých koukaly stromy a ptačí zpěvy ozývaly se skrytě ve větvích. V kulisách města, krom ptačích zpěvů a větví, co k nebi čněly, se změnilo náměstí v křoví kol břehů Vltavy v Libni, kde jsme všichni s pruty čekávali … Jakmile s udicí, […]

Plný košíček kvítí natrhal tu kdosi, lístečky se třpytí v ranních kapkách rosy. Konvalinky bílé, a náruč pampelišek, natrhal kdos milé, vůně jarní trošek. Jaro země naší, přineslos´ kus ráje ! Teplo do přístřeší a včel zas plné háje … Háje jabloňové a máj lásky čas, ptactvo štěbetavé, po roce s‘ tu zas !

Verše, které píší naše prsty nepíšeme my, ale chvíle, které prožíváme. Všechny naše dlouhé cesty po souši … i na řekách, kam odplouváme promění se v řádky slůvek nabitých čímsi silnějším, než vnady cudných sladkých dívek, než umírání z krutých zim … Jsou nahrávkami horkých chvilek, kam jak kaňku od inkoustu vlil srdce snílek a […]

Ve stínu kostelním, klidného ticha svítila lampa v kužel svůj k zemi, stál jsem tam pro ni, pro vločku, která ani nezavzdychá, když s druhou vločkou dlouze se honí. Hrály si spolu, ve tmách se schovávaly, sotva však která v kužel snů světla samotná vlétla další ji provázely … jak komáři za letních nocí, točívaj […]

Kostela zvon, tajemný skřítek z věže, budívá mne, každičkého rána. Devatero úderů ode stínu kříže probouzí i dobrozdání planá. První lístek, červené růžičky upadl, proč ? Vždyť červená jsi z lásky ! Druhý lístek upadl, jak z košíčku družičky … asi mi usycháš, beze slova hlásky. Co komu po tom, že pro lásku umíráš, pro […]

Mince prochladlá v louži stříbrná se, smáčím konečky prstů a sahám pro štěstí, otírám ji o látku ve své kapse a opatrně vkládám na prsty. Hliníkový desetník vzácna se dočkal, je krásný, nejkrásnější z desetníků, co znám ! Dlouho jej tedy toužebně mačkám a sním po přáních zpovědníků, jež neopouští chrám. Odhoď desetník do kaluže […]

Prázdné nebe hvězd a dušiček rej po zemi, jak přes kořínky běhá, měsíc krájí stíny ve krůpěj jinovatky, jenž vše skryje nahá. Cizí město, cizí ulice, cizí pach, procházíš jím, jak krysa černou dírou, únava Ti stéká po víčkách, nikoho tu neznáš, všichni Tě jen přejdou. Zatroubil řidič, skolil Tě málem, uskočíš a šouráš se […]

Tramvají Prahou, jak bájný racek jel jsem k Velké Slávii. A Vltava, ta dívka na postýlce Prahy oblečena v zlaté perly slunce protáhla se … a poprsí co opíjí nestydatě ukázala, tak sladce … když jsme nad ním přejeli. Vidím ji vstávat, každého rána, je rozespalá, sličně jiná, na těle v hladká místa něhy kvetou […]

Možná je počasí mizerné, škaredé, nevzhledné a déšť Ti smáčí tváře, procházíš zahradou staletou, kde růže už nekvetou, namáčíš pero do kalamáře. Píšeš jen lásko má, sladká a nádherná a slzy papíru sluší … i v těch dnech nejsi sám, probodnut a oklamán, my stále máme Tě v duši … Přítel Tě nezradí, nechce nic, […]

Uvil bych Ti svazeček sněženek a kukačky a zimostráz, připletl pak kosí hlas a z potůčku pramének oženil bych s Tvojí vůní, když rosná stébla perly roní. Na prvních vlnkách říční vody jiskry slunce dal Ti v klín, vniveč hodil mrazík zim, zdvih pohár modrého nebe a připil … na Tebe ! Než se v […]

Bitva byla horší než-li svět znal, tam v roji kuší leží i král ! A já mu říkal říkal mu sám, drž raděj se vzadu u svojich bran. Oj, králi bílý jak chutí Ti krev ? Černá krev v cíli si vybila hněv ! A já Ti říkal, říkal Ti sám, drž raděj se vzadu […]

Jsem jako zrnko, spadlé do výlevky umývadla, točím se v tom kruhu vtahován dál ke středu, cítím blízkost černé díry, kam už spadla voda, která je kolem mne a v níž plavat už nesvedu. Jsem slůvko zemřelého poutníka, ležím mu na rtu a ležet zůstanu, v naději, že se ten mrtvý jednou rozdýchá a já […]

Chtěl jsem ronit, první slzy, vzal mi je déšť, přišel brzy, chtěl jsem smát se, radovat se, vyšlo slunce, hřálo krátce. Chtěl jsem zívat, chtěl jsem spát, na postel jsem bdělý pad’, chtěl jsem bdít, jak noční sova, však neslyšel jsem už Tvá slova, … jak mi vyprávíš pohádky ! Chtěl jsem toho moc, nemohu […]

Ulicí domů šel jsem sám v noci, pod bílou lucernou stávám moc rád. Zeď byla popsána ano .. za žlutá zeď Lennona … ztichli i ptáci, umlkla Kampa, umlkl sad. Bylo to krásné ! Čertovka hrála v lopatkách kol … A já ? … Já psal své básně a sledoval kola jak vodu brala přes […]

Láska je lucerna, za kterou jdeme, světlice v tesknivém sametu světa. Sotva se k ní přiblížíš, očí máš oslněné, vidíš než ji a po všem je veta. Láska je řeka a my žízniví tuláci, kapka z listu nestačí, tak poklekáme k břehu, kameny jsou kluzké, tělo se hned potácí, tonouce v jejím proudu … bezbranné […]

Náš chodník je zakleté zrcadlo, ale včera, včera jsem v něm uviděl nevídané věci ! Včera, kdo ví, co z toho nebe nespadlo, bylo pošmourno, ale já jsem oněměl, přímo na ulici ! Uviděl jsem pod svýma nohama šedé nebe a pokořeného ………. sebe. Pohlédl jsem na zem a viděl obrácené lidi, jak sami sobě […]

Dnes ráno jsem se probudil a po oknech stékaly kapičky páry, slunce si hrálo s jejich průhlednými tělíčky …. a víš Ty, koho jsem toho rána prvního potkal ? … první, koho jsem toho ráno potkal byla Tvá unavená dlaň. Pozdravili jsme se, – Tys ještě spala – a my si spolu potichu povídali. Vlastně […]

Večerní obloha plná hvězd člověka přesahuje a my se snažíme se jí přiblížit. Každý jdeme za tou svou hvězdičkou, zdoláváme mnohdy vysoké hory … ale za každou z těch hor následuje údolí a další úpatí nového vrchu. Člověk by řekl, že to věčné lopotění se po horách ztrácí smysl ! Cestou však poznává nové a […]

Nemocný holub poposedá u okapu a peří mu lepí kapky deště, bezdomovec žebrá v řídkém blátu se slepenými vlasy jako holí praštěn. A stejný déšť padá do listí voní … dýchám jej z plných plic. A stejný déšť vyleštil asfalt náměstí v zrcadla svá, která záhy rozlil do ulic. Srdce unavených po těžkém dni odpočívají […]

Na roh ulice, kde cesty se kříží, přijela sanitka se křížem udýchaná, odnesli nosítka do domovních dveří … a já šel za Tebou, lásko má milovaná. Člověka z domu na nosítkách nesou, zavřou se s ním a s dýchacími přístroji dovnitř … stojí … jak když nikdy neodjedou …. stojí … stojí …. ticho … […]

Když jsem byl hříbě, pásl jsem se v horách na Šumavě, je tam pěkná vonná tráva. Říkali mi „malý“ , mockrát ucítil jsem v nozdrách kousek chleba, jak mi sedlák dává. S větrem po lukách jsem létal a cval můj stále pevně sílil, až jednou, než nás sedlák ze stájí ráno vyhnal uviděl jsem prvé […]

Dnes ráno v obětí deště ulice naše změnila se v řeku a auta, ze kterých kouřívá se ještě, jak z komínů u parníků, brodila se sem a tam. Lampy zřely půvab svůj na hladině v zrcadlení a my, my ze břehu chodníků volali : „Namaluj deštíku nám pěkné vodní probuzení !“ Déšť, jenž z výšky […]

Prořezávám větvičky uschlé léty a piliny z pilky padají mi do vlasů, létají mi do šatů jak poslední květy, co zapomněly na včely, co zapomněly na krásu. Větévka od mechu s vráskami těla upadla k zemi v pokoře usmíření, krásu svých šatů cestou odložila, nahá bez svršků, do trávy lůni. Bílý lišejník přisátý k své […]

Hrdlička bílá svobody zapomnění sedla si na drát ostnatých plotů a bílé brčko, od krve v zabarvení houpalo se dlouze, k zemi ku potoku. Zvadlými vavříny už zapomněli vítat kol krajů blízkých její cukrování, slavili jen krátce té bílé návrat a nespatřili ani její smutné odlétání. Jediné co zbylo z hrdliččina zpěvu, bylo než pírko […]

Sedíme spolu v pizerii a díváme se, jak nám kuchař sype na syrové těsto spoustu dobrého a něco oliv, které nám miláčku tak nechutnají. Až prožijeme chuť té směsice událostí, budeme zase o několik společně prožitých okamžiků dál … Ze slušnosti budeme muset spolykat všechno, co nám přinesou …. … sníme-li ty olivy ihned, zošklivíme si […]

Mnohdy se mu zdá svět šedý v plnosti své páry nad chladnou řekou myšlenek, stojí nad tou řekou všecek bledý jako noční měsíček na barevném kruhu mrazu v černém sametě. Mnohdy se mu zdá, že kvetl a už nekvete. Mnohdy se mu zdá, že svět je krásný v plnosti dechu vyšlého slunce, leží v oblacích […]

Kdyby všechno, co říkám lidé pochopili tak, jak chtěla má ústa, kdybych byl svého času pán a včas se všude dostal, kdybych bděl a vyspalý byl v bílý den a v noci snil jako mrtvý kmen, kdybych hlad měl před jídlem a celý den pak sytý byl, kdyby … kdyby … byly by to jenom […]

Lehával jsem na Petříně pod starou, suchou hrušénkou, Byla stará, zbyla nejstarší … a na mizině. … spával jsem jí u nohou …. Větve jako hrábí zuby a kmen … ten prolezlý koláč od mravenců sloužíval jim pro zásnuby za horkých letních rejů té spleti křídel a křídel tanců … Byla mi probodnutým slunečníkem v letním […]

Lehával jsem na Petříně pod starou, suchou hrušénkou, Byla stará, zbyla nejstarší … a na mizině. … spával jsem jí u nohou …. Větve jako hrábí zuby a kmen … ten prolezlý koláč od mravenců sloužíval jim pro zásnuby za horkých letních rejů té spleti křídel a křídel tanců … Byla mi probodnutým slunečníkem v letním […]

Vrcholky hor pnou se k nebesům a jako skla v dešti třpytí se jim tvář, kdybych uměl létat jako větru šum vstříc svým snům, oblétl bych je všechny – jen tak pro kuráž. Jsem rád, že mám zrak pro modravou poušť oblak nad horami u nohou nás dvou, jak nebe stojím na křižovatce pošt vánků, pošlou […]

Slunce spletlo prsty s ručičkami vloček bílých poslů zimy, jež zimou bledé bez těl vlády stékaly po větévkách – v blaženosti čiré vody. Na Olšanských hřbitovech, kde rov se blýská vpily se pokojně v ta smutná místa pohladit láskou svou prochladlé kosti, tak z vloček stali se smuteční hosti. U duší tajemných, kde srdce nebije […]

Dneska ráno jsem potkal rozespalého psa, díval se na mne a nechtěl ven, krčil se k chodníku jak bouřková nebesa k zemi – jsouce posmutnělá a před deštěm. Zpoza těch očí, nešťastných z chladu zívalo cosi, jak velký je svět, pětkrát větší páníček, do půli prsou paty schodů a on tu stojí, jak odhozený ohryzek. […]

Osm bílých lamp drží stráž svou pod Petřínem, počítal jsem možná špatně – pak je jich ještě víc, osm bílých nevinných snů pannen čeká na milence – čeká na měsíc. Sotva měsíc tvář svou bílou zjeví, lamp těch oči bílé promění se v zář, milují se přes noc – byť se nikdy neobjali, posílajíc si […]

Pár polibků drobných jak ze šňůrky od korálků, stisk prstů v dlaních a myšlenky na velkou dálku … to je loučení. Chceš zastavit čas na petličku a vše co je v nás chceš kamsi skrýt, prosíš hodinky a myslíš na ručičku, že snad na chvíli přestanou jít … to je loučení. Do očí Ti stékaj […]

Mnohdy si přejeme zastavit čas uprostřed chvíle, uprostřed nás, občas si přejeme zastavit svět by už se netočil tam ani zpět. Však jaký by byl, poslechnouc nás ? Přerušit světa kruh, snad šlo by vše snáz … ? Krásná chvíle by zevšedněla, byla by tu stále noc či den, Země by se neudržela na oběhu […]

Spadlo mi do očí, jak z lesknoucí slídy, několik ospalek, tiché noci pyl, přilétly od oken, když anděl křídly zamával ve spánku od bájných beránků, to že tu byl. Ruce mé promnuly z očí těch žal, že noc už odchází a padá ráno, bych od všech andílků z postele vstal brzičké ráno a nám jest […]

Až doušek čajový s dechem Tvým splyne a skřítci zvonkoví loděnky klidné zapálí v skořápkách na vodě bez dechu odpluješ po cestách svíčiček z ořechu. Pak jabko rozkrojíš přesně kdes – v půli, hvězdičkou zastavíš vánoční chvíli a skřítci na zvonky tence a lehce píseňky zahrají kdes v klidu srdce. Přeji Vám štěstí, lásku a […]

Koukal se v obětí proti proudu, vál mu jen do očí listí a prach, objímal pohledem věrnou svou hroudu ten starý dům, co střechu měl až ve hvězdách. Komín se dotýkal nebes, kdes v mém srdci, sklep ten k chodbám tajným v ústrety ved, tam mezi nebem a zemí jsem přeci prožil svůj celý kratičký […]

Pane, chodím po zemi a často ptám se na věci, kterým nerozumím. Dej mi prosím moudrost, ať nerouhám se, když přes cestu mou dým přejde, by opět odkryl slunce proto, abychom si jej vážili víc. Ať nejsem druhým špatným soudcem a když chci lhát, ať neříkám raděj nic. Dej, ať více než sám sebe hledím […]

“Mluvit nedovedu, ale očima řeknu Ti více, než popíšeš slovy. Střílet nedovedu, ale vlastníma nohama Tě naučím, jak se u nás loví. Jsem jako Tvůj osud, oddaný a věrný v každé náladě i čase. Nechci nic víc, než trochu lásky, zbytků a kus hlíny … Dovol abych se schoulil k nohám Tvým na kousek. Včera jsem před […]

Když slunce lehá do červánků a kos v křoví utichá, splývám s chutí bledých vánků, kávy z šálku od Číňánků a duše se ptá : “Proč ta káva málo čaplíchá ?” Když v kouzlech splýváš spolu s ní blízko dech jsa u dechu uslyšíš, spatříš, ucítíš tichá vlídná znamení pohádky o mámení z kávového ořechu. Šlehačka sladká s hladinou – jak štěstí […]

Ej vy české lesy, kterak vás mám rád ! Vábí mne k vám hlasy, či je to touha snad ? Štíhlé kmeny borovic, modřínový háj, nevyměnil bych za nic, luk a lesů kraj. Vzpínáte se k nebesům a v kalužích zpět, mé srdce má u vás dům, má krev bujný tep. Postřehu mne přiučí bystrost srnčích stád, píli […]

Není to dlouho, šel jsem ulicí a na skle mých brýlí usadila se první kapka deště. “Kde jsi se tu vzala ?” Povídám jí, překvapen tou milou návštěvou. “Zrodila ses z drobnosti, zrnka prachu, kdes v hebkosti mraků líbána sluncem jako i my, lidé vzešlí z něžnosti ženského klína … hlazeni láskou. Chvíle, kterou máme na život je […]

To snad andělé vyklízeli šatníky, nebo se hádali, nebo je sušili na kolíčku jen tak, Bůh ví!   Jen co jsem vzal za kliku, kousky trik, košil, spodniček i kanafasek uvázly ráno ve větvích, v zátylku i na knize našeho kamenného muže z památníku, na popelnicích, na zábradlí i v lůnech cest, lidé, jakoby se […]

Dokud člověk nevidí v oknech sklo, ale krajinu, vidí půl jen proto, že není schopen připustit neviditelné..