Seděli na Karlově náměstí v parku vedle záhonu s maceškami a ve chvilkách mlčení trhali sevřenými prsty bosých nohou trávu. V té mlčenlivé chvíli slyšel tramvaj na křižovatce o poznání víc a hlasy kolemjdoucích byly také zřetelnější, než kdy jindy. Sotva se znali; od zkoušek, z fronty na oběd, z míjejících se ahoj a dnes, […]
A to bylo pane strážník tak : „Seděl na zemi opřený o koš u tramvajové zastávky s očima nehnutě upřenýma k lampě, která rozkvetla jistě už tak před pěti hodinami a sledoval můry, jak kolem ní kroužily, jako by ji chtěly opylit. „Je vám něco?,“ zeptal jsem se ho spíše ze zvyku, jako bych nečekal, […]
Cítil jsem pach jejích stop, které prošly tolik břehů až sem, k Mánesu. Bylo pěkně, viděl jsem ho, jak opatrně dlaní ometá hrubý písek po vodě, která se po té letošní zimě tak rozkošnicky protahovala od kraje ke kraji, až U hastrmanů křičeli, že budou za chvíli čepovat místo u Mánesa v Holešovicích a jezy na to […]
(Praha, Žižkov, půl deváté ráno) „Nechtěl jsem Tě vyhnat z koupelny,“ udělal jsem rozpačitě pár kroků vzad. Vyskočil a rozčíleně se na mě podíval s hlavou rozčepejřenou, jako by ji právě dosušil ručníkem. Stál tam za tou ohromnou louží s pootevřeným zobákem a bojovně vypjatou hrudí. I když jsem byl o hezkých pár stop větší než-li […]
(Praha Výtoň, pozorováno z okna auta) Viděl jsme ji na tramvajové zastávce v dlouhých zelených kalhotách do zvonu, když četla jízdní řád. Sotva zpozorovala, že stojí v kaluži po kotníky, udělala jen krok stranou. Kus nebe jí ležel právě pod nohama a v šestnácti – to je nějaká poklona! Levou rukou si projela vlasy, aby […]
V ulicích jich čekaly tisíce, stejně jako dnes. Byla jich plná náměstí, v řadách lemovaly kdejaký park, i u nás před domem – a ten, že není ve středu města, jich nejméně dvacet čekalo. Celá ta léta jim šlapali a plivali po hlavách a ony celá ta léta pokorně seděly a mlčely. Trpěly jak matka, […]
Mácha se narodil roku 1810 v Praze na Malé Straně. Máchovo dětství bylo neradostné, otec měl krupařský krám a po finančním úpadku rakouského státu přišel na mizinu. Po studiu na novoměstském gymnáziu a později filosofii a právech se horlivě začetl do starých německých romantiků a české kroniky. Mácha a jeho přátelé organizovali besedy v pražských hospodách a […]
Po ránu bez kávy se cítím jako po noci bez spánku – to ráno jsem pospíchal na autobus na Smíchovské nádraží a tak na mi posezení nad vonnou láskou nezbyl čas. Ač se vesměs takové věci stávají člověku poměrně zřídka, měl jsem štěstí, neboť hned na Smíchovském nádraží ve vestibulu metra na mne čekaly dva nápojové automaty. S instantní […]
Milý Františku, tak jsme konečně odvezli do sklepa ty brambory a poklidili v kůlně, bylo už na čase, zima je za dveřmi. Zbývá tedy ještě zaorat hnůj a dohrabat listí. Anežka s Pepíčkem jsou zdrávy, já též, Anežka tu teď sedí za stolem a kreslí jablko, Pepíček už spí. Každý večer se tu za Tebe […]
„Krásko, pojď, jdeme ven“, rozvázal řetěz a vyvedl ji z chléva. Kráska byla kravka, stračena, která chodila za panem Hynkem jako pes. Lehl si do trávy, Kráska se vedle pásla, poslouchal mouchy, které na ni doráží, pak slabé švihání ocasem, když je odháněla … jak trhá zuby trávu …mohl i usnout a neutekla by. […]
Napsáno na základě skutečné události Pavel se zadíval na muže se zdviženýma rukama oblečeného v dlouhém bílém rouchu, kterým vítr ani nepohnul. Spolu s bráchou Honzou sem chodili ještě jako děti a hráli si na vojáky, ta kamenná postava byla jednou nepřítelem jednou jejich spojencem. Dnes byli Honza a ten kamenný muž jediné dvě bytosti, […]
Procházel kolem plačícího stromu, cítit tu vůni prolité smůly … smůla, že stál v cestě a musel být pokácen. Přemýšlel, proč mu ty rány tak voní ? Pak procházel kolem vařícího se kotle plného červené zabíjačkové polévky. Sliny mu stékaly po bradě. Přemýšlel, pro mu ta prolitá krev tak voní ? Nikdy by neublížil ani […]
Psáno podle skutečné události, která se stala minulý rok “Nemůžeš dát pozor ! To se mi snad zdá !” rozčílil se Michal na Alenu,”teď jsem zvědav, kdo ji bude chytat, budeme ji honit po celém Kladně !” “Nekřič na mě”, bránila se Alena,”nemůžu za to, že se tady roztahuješ a já si ani nemám kam […]
Monika prodává zmrzlinu, zelenou pistáciovou, žlutou vanilkovou a ta hnědá, ta bude asi kakaová. Každého večera zavírá stánek, vypláchne pod kohoutkem plechová nádobí a zbylé neprodané zmrzliny poskládá do velké lednice, která napůl brání člověku u východu ze stánku. Fronta na zmrzlinu nebývá dlouhá, dva tři lidé vyberou z peněženky pár drobných a zaposlouchají se […]
„Dej Bojarovi tu kost … alespoň si Tě oblíbí.“ „Jo, už maminka mne poučovala, když mi vyprávěla tu pohádku o těch jezinkách … někam strčíš prsty a už je tam celá ruka.“ „Ty seš hroznej. Pojď sem Bojare, tu máš !“ Bojar je velký ovčácký vlčák, někdy dobrák, jindy naježí srst na hřbetě a člověk […]
Šel jsem přes Karlův most a po zemi pobíhal holub. Capkal po kočičích hlavách a vyhledával drobky. Měl jsem chvíli pro zastavení, posečkal jsem na druhém straně mostu a sledoval jej. V jedné chvíli mne napadlo sednout si na bobek – snad, abychom si byli blíže. Nastal zvláštní okamžik, cítil jsem, jako by davy lidí […]
Jel jsem vlakem z Karlštejna do Hořovic. V tom panťáku jsem seděl pouze já a za mnou na sedadlech dva muži – první, stařec v uniformě vysloužilého vojáka s jakýmsi vyznamenáním na prsou, ten mladší byl oděn do šatů všedního dne. Otevřel jsem okno, venku mohlo být pětadvacet stupňů ve stínu, pěkný den. Ti dva […]
Není to dlouho, bylo půl sedmé večer a já přecházel Karlův most na druhou stranu směrem od Novotného lávky k Malé Straně. Cestou jsme se těšil na spoustu lidí, hudebníky a prodavače upomínkových předmětů … most byl prázdný. Potkali mne nezávisle na sobě tři žebráci, odkudsi se vynořili ze tmy, pověděli připravený smutný životní příběh […]
DDT zničilo poetiku mnoha pražských domů a zákoutí, jeho příchod doslova vymýtil všechen hmyz, který s člověkem po všechny ty věky tak rád přebýval. Řeknete-li dnes školákovi například něco o švábu, představí si pod tímto pojmem možná jakéhosi broučka, zřídka kdy však bude vědět, jak takový šváb ve skutečnosti vypadá. Můj děda, který byl nějaký […]
Na lesní pasece, kde křoviska růží chytaj Tě za dlouhé kalhoty a ostré trávy se k třezalkám váží a chmýří Ti padá na boty roustával květ, přes tíhu svých běd toužil být krásný a hebký nad jemnost damašku, smlouvával s motýlem, aby mu smet zlato své z křídel, z hedvábných křídel všechno své zlato ve […]
Seděla nešťastně u dravé řeky a slzy solily její plachý proud. “Ach Bože, proč ? Prosím, ať se mi vrátí ! Proč musel tam v Uhrách zahynout ?” Smuteční vrba čeřila vodu jak větve smáčela v neklidné hladině. V tom odkuds z rákosí, od hlubin chladu vzal se kůň bílý s křídly jak bohyně. Dívce […]
Touhou květů vod a tou bahenní vůní, která se v tisících plouží po tůních, rostlo zrno pšeničné v rýžovém poli v údolí Chuang – Tung, v údolí zmijí. Nastaly žně a ono samo věřilo, že bude k osevu zrno, ale když Long de Lui prodal jej Evropě, novému poslání bylo zas na stopě. O večeru […]
Rozcuchej seno na vyprahlé louce, ty ostříhané vlasy … dívky pomilované v žáru. Slij půvab květů z nich … vždyť ztratily skřipce, smutně tu leží, vadnou, schnou … snad chtěly žít v páru … Vyčesej hráběmi, tím hřebínkem babičky louky nový účes … sestřih plný smetí. A vlasy ? Vlasy ty dorostou, jen dívčí kytičky […]
Větévku medu, sladkou jak plásty, ten lipový průvan včelích lét, u pomníčku brala mezi prsty a po nehtech jí stékal med. Neznámý vojín, jehož srdce odpočívá pod kořeny lip, tam z vánku vstal a jak holubice spavá z ráje sivá slét ‚, aby dívce svou lásku dal. Jen duše, jen duše bez údů i těla […]
Staré kukačky natahujem pérem za šišky od vodňanských smrků už několik roků a pro světa nájem počítáme spolu vlnky na potoku, které jsou nám i kukačkám rájem. Rodný list, křesný list, průkaz totožnosti i desky s modrým diplomem chtívaj po mne s příchodem do zaměstnání, školy i na úřadě na předměstí, sto důkazů o beztrestnosti […]
Pro minutku vedra stál jsem svou stráž, tam v polích … mezi balvíšti a remízkami, slunce třpyt hrál v svatozář stromům, klasům, nám i proschlé zemi. A skřivan, to zrnko písku na obloze, které cítíš v uších, jak štěrk v botě, které v modři hledáš jak srp v žitě neb zapadlo v té modré strouze, […]
Dopiješ limonádu a na jejím dně zbude jedna jediná bublinka. Otočíš víčkem, cvakne a vpluje do Tě malinká naděje, že napiješ se ještě trochu … ale ona pro potěchu zoufalství praskne a zůstane jen vzpomínka, na tu, jaká mohla asi být, ale nebyla … neb stačila se vytratit … ztratila se … ani Tvá být […]
Vysnít si lásku a tu si pak vzít, je přelud větší, než po vodě jít, ač srdce hoří Ti a rozum spává, vybíráš z lásek jen, které svět dává. Kdyby svět nabízel jen lásky na míru, zemřel bys bez kouzel, pro růže z papíru, láska je kompromis, snění i chápání, leccos se přiučíš a nedáš […]
Předčítal žákům knihu moudrou, svíčka tála jako noc, když dočetl, neviděl nic než pouhou tmu, rozmazané stíny a tu noci moc. Jiný příběh vypráví ten osud dávný, jak předčítal a byl krásný slunný den, žáci se naučili stejné pojmy a u rybníka cudné panny objímal pak pohledem. Oba příběhy z kronik dávných shodují se v […]
Přes orosené sklo od vlaku, který tam i zpátky pádí, odcházel jsem do mraků, do té modři konců zázraků, která hřeje i chladí. Přes orosené sklo od vlaku, sledoval jsem namodralou planetu jako červ zespod namodralých slupek, hledal a neměl jak on … kam bych utek´. Jsme z jablka jménem planeta, neb tady planě žijem […]
Ze studovny všeobecných věd, kde břečťan miluje se s okenními rámy, posedával jsem a čet a trávil chvíle nad romány. Setmělo se a ve dvoře do listí okna otevřela oči, slunce zakryl měsíc a odkudsi uslyšel jsem, jak pláčí věhlasné hvězdy, neb žily na chůdách nemohouce líbat prochladlé nivy a prostost listí, když jsem po […]
Polochtám pírkem od husy Tvůj nos a lochtat budu dlouze Tě za každého počasí. Zahřeji Tě dechem sám a budu líbat v slepé touze až vzneseme se ke hvězdám. A když se zrodí z nebe mrak, utřu Tvé slzy do moruší, vždyť láska je lístek do oblak, kde slunce svítí, ale také fouká a prší […]
Jel jsem ze Suchdola, bylo k večeru, stromy nás míjely v maskách černošedých, pod skalami mohlas spatřit Vltavu jak usíná pod svahy halíc tělo do mlhy a poslední rybáře v promáčených lodích jak křičí “Hej … zaber … jedeme domů !” Povídali jsme si skrz okenní skla a okenní rámy, stál tam sám jak přikován, […]
Otevřel jsem skříňku a za dvěma kartáči v rohu se třpytily oči malého medvídka jako dvě rozinky na svatebním koláči, díval se na mne, jsa zaprášen a mžoural do světla. Kdyby jej objevil uklízeč veteší, na pleši skládky skončil by svoji pouť, snad že pout zbaven je, jen ten kdo netuší, ofoukal jsem pavučiny a […]
Zahradník dlouze růži zaléval, plel a pak ji srpem zťal, aby na trhu, U svatého Kylijána byla z rána za krejcárek rozprodána … A růže čekala, čeho se to dočkala … snad z lásky pro krásky darovanou bude smět být, či jako dar k promoci pro úspěchy budoucí, jen nejít za slzy do vázy na […]
Pohlaď obyčejný strom a zamiluj se jak v koruně jeho ptáci… Hlídej ať neničí jej kluci ve stráních … Pronásleduj vítr prudký ve větvích … Když déšť tě opět k životu zpět vrací, pociťuješ zeleň listí , která říká : “ Smíš dál …” Rozhlédni se na rozcestí u jezevčích skal … Vždyť také špatně […]
Jsem smetana do kávy a Ty, Tys šálek jihu z kávovníku, budeš slabší, když vleji se Ti do prstíků a spojíme své dálavy. Ohřeji se o Tvé tělo, které s mojím vlastním splyne, kávu s mlékem rozmícháme v jedno touhy věčné dílo. Pojď a … oslaďme si kostkou cukru život … ten pohárků chuti lék, […]
Jsem drobná žhnoucí jiskřička a toužím po dechu někoho, kdo by mi pomohl z té nejisté prekérní situace, že uhasnu. Pojď prosím a zafoukej nemnoho, ani ne málo, abych pocítila Tvůj dech, ani ne mnoho, abych neuchladla … foukej třeba natřikrát … ale jen tak … akorát … Toužím po někom, kdo pochopí mou horkou […]
Když růže kvetou, plavem v té vůni jak bublinky bílé pod jezem. V prach pálíme v ohni větévky z dlaní Růženky … ruce bílé ohřejem a sbližujem se s popelem. V jiskrách dřev smolných růže nerostou, láska však ohněm projít musí, Nenechávej ji tam dlouho … slaboučkou .. ať lístky hebké neproschnou … sic zaslechneš, […]
Seděla klidně, pro patnáct svých květů let, ve vlasech svět a pět umělých berušek, na prstech deset prstýnků a v mysli horkou vzpomínku. Šeříky kvetly hrozny máje pro lásek všech tajných vzdor, … v touze dnes zas půjde kol něho … snad přijde … a natrhá je … k ní silou lásky opásán … jen […]
Kdybych prošel svět a srpem krásu žal na cestách svých a modrou sbíral z řek, kdybych dýchal naposled a těžce dlouze umíral doma mlád či jak cizák snad…toužil bych se vrátit zpět k Tobě, země má, má ze všech širých nejmilejší, z Tvých darů snídám, piji, s Tebou jdu i spát, do Tvých koutů utíkám, […]
Spal a spal a spal a ráno uplétal pavučinky v koutě šedém, chytal mouchy pro každý den a smál a smál a smál, z radosti se smál jak pěkně uplétal … Šla a šla a šla a pavučinky vymetla smetáčkem tu haldu špíny, žít tu nechce jak v jeskyni a vymetla a vymetla a vymetla, […]
Kapky drobné májové napadaly mezi stonky bílé drobné konvalinky do mechu … … mechové té manekýnky mezi zvonky bělavé a slunce tam v rytmu lásky své vlásky kdes pod bělásky vpletlo v duši němé krásky, vlásky drobné zvonkové. Tak tam v lese na mýtince mezi stromy – kteří jak my občas mlčí zrodila se do […]
Kdybych na levou stranu vah dal chvíle, kdy jsem si cíle z píle předsevzal a na pravou misku stránky bílé života, kam jsem se kdy dobelhal, … na levou by se stočily. Pak člověk by měl tendenci říci druhému ať také váží a bál se, že na stupnici bude mít jazýček vpravo … bez lži, […]
Pívko je řeka, pívko je sad, který tajně navštívil jsi, pozvolna tekoucí zlatavý slad chlad mírně pěnivé buclaté basy. Pívko je řeka, Tvé hrdlo splav milujíc tekoucí český svůj chléb. V plzeňském praménku, jak drobný hrách bublinky vstoupají, abys je shléd. Pívko je řeka, tichá jak sen, ochotná osvěžit po horkém létě, bývá však zrádná […]
Kdybych rozuměl řeči ptáků, ryb a popínavých růží, kdybych uměl hádat z mraků, z ruky a ze závaží, kdybych uměl léčit popálená těla rukou a hrstkou pramenité vody, kdybych věděl, co říci bys mi chtěla a dovedl číst myšlenky i bludy, život by pro mne ztratil všechnu … romantiku, víš ? Já raději usedám k […]
Včera časně z večera postával jsem na zastávce U Svatého anděla. „Tulipány, kytičky ! Pro pány i paničky !“ Uviděl jsem u cesty staříka jak v každé chvilce rozprodává pro štěstí : „Tulipány, kytičky ! Pro pány i paničky !“ Zastav se, vlož pětikorunu na prsty, soustřeď se na ni a poslouchej. Všude kolem nás […]
Svazeček fialek omamně vonných koupil jsem od staré babičky, povadlých ráno čerstvě natrhaných, svázaných do tenké gumičky. Do kapsy dal jsem ten svazeček fialek, opatrně, aby se nepomačkal, v autobuse ji hned schoval pod loket a bránice jej … pak raděj na dlaň vzal. Když jsem Tě potkal, dal jsem Ti polibek, zavřelas‘ oči, já […]
Pár kuliček modrých z kvítků kukaček a zlaté blatouchy a bílé sněženky svatební, našel jsem pod štítem, když kousíček země odhalil svou tvář a oprostil se od zimy. Bouři svých slov mým uším přítel svěřil v důvěře – miluje ji a neví, jak o lásku prosit, rád by snad k jejím rtům své horoucí rty […]
Zeptej se papírku, o čem se mu zdává, když na něj napíšeš hořkých slov pár, jak dlouze pláče a špatně spává v obálce. Adresát papírek do rukou vzal a smočil v slzy. Dočkal se brzy osychajíc v předtuše zlé … plačící jej roztrhal.
Šel jsem od vás k ránu a slyšel zpívat kosy. V srdci ještě planu, změnilas‘ jej v cosi krásného a nádherného, lásko, ty jsi moje mnoho, můj život teď patří k Tvému, jako světlo pod lucernu, jenž se s ní po nocích snoubí, když ponocný dvanáct troubí. A ti kosi, ti nám hrají novou píseň […]
Včera v noci jsem postával u řeky na nábřeží u Palackého mostu. Světla pouličních lamp jako veliké pochodně hořela ve vodě. Hořela tak mohutně a vzdorně, jako mnohá naše snažení na vodě postavená. Co na tom ? Hlavně, že hořela ! Vítr opíraje se do vln se zlomyslně snažil ubít jejich svit, světélka se bojácně […]
Rozbili Ti auto, které měls‘ tak rád ? Nevyšla Ti Sportka a Tys měl vášeň hrát ? Ukradli Ti prachy a máš špatný den ? Život byl moc plachý a Tys skončil za plotem ? Jel jsem ráno tramvají, tramvají jsem jel a vozíčkář s nadějí obrubník přejet chtěl. Nevěš hlavu, příteli oč jsi na […]
Pod parapletem v první bouřce jarní vedete se uličkami a po mokrých pěšinkách. Jen blesky, jako zlaté pentličky vlají k zemi a osvětlují vám tvář v svatozář. V té chvíli štěstí pohlédneš na rozmáčené boty, děravý okap tu a tam zabubnuje na deštník, tiskneš ji k sobě a Tvé levé rámě až po kalhoty smáčí […]
Rezavých veverek ve větvích mrštný pohyb a hbitý švih, vítr ve vlasech, boty od bláta, pylu malounko, v srdci Ti spí … Johanko. Než plameny zžehnou dívčí Tvou tvář, než člověk, co zničí Tě, dá Ti svatozář, natrhej máků rudých jak květ a polož je k nohám všech … kdo milují svět. To jen člověk […]
Slzu jako malý kluk měl jsem včera na krajíčku, když v říši stromů a chrámu sluk potkal jsem bagry … a tucty smutných permoníčků přiběhly k mým nohám. Můj les, můj dům, můj hrad, má láska za níž šel jsem tolikrát, pro níž pěl jsem kouzel jména … krvácela … … jen postával jsem jako […]
Kraj ponořil se do šlehačky z páry a jak z tajemných stínů zámeckých koukaly stromy a ptačí zpěvy ozývaly se skrytě ve větvích. V kulisách města, krom ptačích zpěvů a větví, co k nebi čněly, se změnilo náměstí v křoví kol břehů Vltavy v Libni, kde jsme všichni s pruty čekávali … Jakmile s udicí, […]
Plný košíček kvítí natrhal tu kdosi, lístečky se třpytí v ranních kapkách rosy. Konvalinky bílé, a náruč pampelišek, natrhal kdos milé, vůně jarní trošek. Jaro země naší, přineslos´ kus ráje ! Teplo do přístřeší a včel zas plné háje … Háje jabloňové a máj lásky čas, ptactvo štěbetavé, po roce s‘ tu zas !
Verše, které píší naše prsty nepíšeme my, ale chvíle, které prožíváme. Všechny naše dlouhé cesty po souši … i na řekách, kam odplouváme promění se v řádky slůvek nabitých čímsi silnějším, než vnady cudných sladkých dívek, než umírání z krutých zim … Jsou nahrávkami horkých chvilek, kam jak kaňku od inkoustu vlil srdce snílek a […]
Ve stínu kostelním, klidného ticha svítila lampa v kužel svůj k zemi, stál jsem tam pro ni, pro vločku, která ani nezavzdychá, když s druhou vločkou dlouze se honí. Hrály si spolu, ve tmách se schovávaly, sotva však která v kužel snů světla samotná vlétla další ji provázely … jak komáři za letních nocí, točívaj […]
Kostela zvon, tajemný skřítek z věže, budívá mne, každičkého rána. Devatero úderů ode stínu kříže probouzí i dobrozdání planá. První lístek, červené růžičky upadl, proč ? Vždyť červená jsi z lásky ! Druhý lístek upadl, jak z košíčku družičky … asi mi usycháš, beze slova hlásky. Co komu po tom, že pro lásku umíráš, pro […]
Mince prochladlá v louži stříbrná se, smáčím konečky prstů a sahám pro štěstí, otírám ji o látku ve své kapse a opatrně vkládám na prsty. Hliníkový desetník vzácna se dočkal, je krásný, nejkrásnější z desetníků, co znám ! Dlouho jej tedy toužebně mačkám a sním po přáních zpovědníků, jež neopouští chrám. Odhoď desetník do kaluže […]
Prázdné nebe hvězd a dušiček rej po zemi, jak přes kořínky běhá, měsíc krájí stíny ve krůpěj jinovatky, jenž vše skryje nahá. Cizí město, cizí ulice, cizí pach, procházíš jím, jak krysa černou dírou, únava Ti stéká po víčkách, nikoho tu neznáš, všichni Tě jen přejdou. Zatroubil řidič, skolil Tě málem, uskočíš a šouráš se […]
Tramvají Prahou, jak bájný racek jel jsem k Velké Slávii. A Vltava, ta dívka na postýlce Prahy oblečena v zlaté perly slunce protáhla se … a poprsí co opíjí nestydatě ukázala, tak sladce … když jsme nad ním přejeli. Vidím ji vstávat, každého rána, je rozespalá, sličně jiná, na těle v hladká místa něhy kvetou […]
Možná je počasí mizerné, škaredé, nevzhledné a déšť Ti smáčí tváře, procházíš zahradou staletou, kde růže už nekvetou, namáčíš pero do kalamáře. Píšeš jen lásko má, sladká a nádherná a slzy papíru sluší … i v těch dnech nejsi sám, probodnut a oklamán, my stále máme Tě v duši … Přítel Tě nezradí, nechce nic, […]
Uvil bych Ti svazeček sněženek a kukačky a zimostráz, připletl pak kosí hlas a z potůčku pramének oženil bych s Tvojí vůní, když rosná stébla perly roní. Na prvních vlnkách říční vody jiskry slunce dal Ti v klín, vniveč hodil mrazík zim, zdvih pohár modrého nebe a připil … na Tebe ! Než se v […]
Bitva byla horší než-li svět znal, tam v roji kuší leží i král ! A já mu říkal říkal mu sám, drž raděj se vzadu u svojich bran. Oj, králi bílý jak chutí Ti krev ? Černá krev v cíli si vybila hněv ! A já Ti říkal, říkal Ti sám, drž raděj se vzadu […]
Jsem jako zrnko, spadlé do výlevky umývadla, točím se v tom kruhu vtahován dál ke středu, cítím blízkost černé díry, kam už spadla voda, která je kolem mne a v níž plavat už nesvedu. Jsem slůvko zemřelého poutníka, ležím mu na rtu a ležet zůstanu, v naději, že se ten mrtvý jednou rozdýchá a já […]
Chtěl jsem ronit, první slzy, vzal mi je déšť, přišel brzy, chtěl jsem smát se, radovat se, vyšlo slunce, hřálo krátce. Chtěl jsem zívat, chtěl jsem spát, na postel jsem bdělý pad’, chtěl jsem bdít, jak noční sova, však neslyšel jsem už Tvá slova, … jak mi vyprávíš pohádky ! Chtěl jsem toho moc, nemohu […]
Ulicí domů šel jsem sám v noci, pod bílou lucernou stávám moc rád. Zeď byla popsána ano .. za žlutá zeď Lennona … ztichli i ptáci, umlkla Kampa, umlkl sad. Bylo to krásné ! Čertovka hrála v lopatkách kol … A já ? … Já psal své básně a sledoval kola jak vodu brala přes […]
Láska je lucerna, za kterou jdeme, světlice v tesknivém sametu světa. Sotva se k ní přiblížíš, očí máš oslněné, vidíš než ji a po všem je veta. Láska je řeka a my žízniví tuláci, kapka z listu nestačí, tak poklekáme k břehu, kameny jsou kluzké, tělo se hned potácí, tonouce v jejím proudu … bezbranné […]
Náš chodník je zakleté zrcadlo, ale včera, včera jsem v něm uviděl nevídané věci ! Včera, kdo ví, co z toho nebe nespadlo, bylo pošmourno, ale já jsem oněměl, přímo na ulici ! Uviděl jsem pod svýma nohama šedé nebe a pokořeného ………. sebe. Pohlédl jsem na zem a viděl obrácené lidi, jak sami sobě […]
Dnes ráno jsem se probudil a po oknech stékaly kapičky páry, slunce si hrálo s jejich průhlednými tělíčky …. a víš Ty, koho jsem toho rána prvního potkal ? … první, koho jsem toho ráno potkal byla Tvá unavená dlaň. Pozdravili jsme se, – Tys ještě spala – a my si spolu potichu povídali. Vlastně […]
Večerní obloha plná hvězd člověka přesahuje a my se snažíme se jí přiblížit. Každý jdeme za tou svou hvězdičkou, zdoláváme mnohdy vysoké hory … ale za každou z těch hor následuje údolí a další úpatí nového vrchu. Člověk by řekl, že to věčné lopotění se po horách ztrácí smysl ! Cestou však poznává nové a […]
Nemocný holub poposedá u okapu a peří mu lepí kapky deště, bezdomovec žebrá v řídkém blátu se slepenými vlasy jako holí praštěn. A stejný déšť padá do listí voní … dýchám jej z plných plic. A stejný déšť vyleštil asfalt náměstí v zrcadla svá, která záhy rozlil do ulic. Srdce unavených po těžkém dni odpočívají […]
Na roh ulice, kde cesty se kříží, přijela sanitka se křížem udýchaná, odnesli nosítka do domovních dveří … a já šel za Tebou, lásko má milovaná. Člověka z domu na nosítkách nesou, zavřou se s ním a s dýchacími přístroji dovnitř … stojí … jak když nikdy neodjedou …. stojí … stojí …. ticho … […]
Když jsem byl hříbě, pásl jsem se v horách na Šumavě, je tam pěkná vonná tráva. Říkali mi „malý“ , mockrát ucítil jsem v nozdrách kousek chleba, jak mi sedlák dává. S větrem po lukách jsem létal a cval můj stále pevně sílil, až jednou, než nás sedlák ze stájí ráno vyhnal uviděl jsem prvé […]
Dnes ráno v obětí deště ulice naše změnila se v řeku a auta, ze kterých kouřívá se ještě, jak z komínů u parníků, brodila se sem a tam. Lampy zřely půvab svůj na hladině v zrcadlení a my, my ze břehu chodníků volali : „Namaluj deštíku nám pěkné vodní probuzení !“ Déšť, jenž z výšky […]
Prořezávám větvičky uschlé léty a piliny z pilky padají mi do vlasů, létají mi do šatů jak poslední květy, co zapomněly na včely, co zapomněly na krásu. Větévka od mechu s vráskami těla upadla k zemi v pokoře usmíření, krásu svých šatů cestou odložila, nahá bez svršků, do trávy lůni. Bílý lišejník přisátý k své […]
Hrdlička bílá svobody zapomnění sedla si na drát ostnatých plotů a bílé brčko, od krve v zabarvení houpalo se dlouze, k zemi ku potoku. Zvadlými vavříny už zapomněli vítat kol krajů blízkých její cukrování, slavili jen krátce té bílé návrat a nespatřili ani její smutné odlétání. Jediné co zbylo z hrdliččina zpěvu, bylo než pírko […]
Sedíme spolu v pizerii a díváme se, jak nám kuchař sype na syrové těsto spoustu dobrého a něco oliv, které nám miláčku tak nechutnají. Až prožijeme chuť té směsice událostí, budeme zase o několik společně prožitých okamžiků dál … Ze slušnosti budeme muset spolykat všechno, co nám přinesou …. … sníme-li ty olivy ihned, zošklivíme si […]
Mnohdy se mu zdá svět šedý v plnosti své páry nad chladnou řekou myšlenek, stojí nad tou řekou všecek bledý jako noční měsíček na barevném kruhu mrazu v černém sametě. Mnohdy se mu zdá, že kvetl a už nekvete. Mnohdy se mu zdá, že svět je krásný v plnosti dechu vyšlého slunce, leží v oblacích […]
Kdyby všechno, co říkám lidé pochopili tak, jak chtěla má ústa, kdybych byl svého času pán a včas se všude dostal, kdybych bděl a vyspalý byl v bílý den a v noci snil jako mrtvý kmen, kdybych hlad měl před jídlem a celý den pak sytý byl, kdyby … kdyby … byly by to jenom […]
Lehával jsem na Petříně pod starou, suchou hrušénkou, Byla stará, zbyla nejstarší … a na mizině. … spával jsem jí u nohou …. Větve jako hrábí zuby a kmen … ten prolezlý koláč od mravenců sloužíval jim pro zásnuby za horkých letních rejů té spleti křídel a křídel tanců … Byla mi probodnutým slunečníkem v letním […]
Lehával jsem na Petříně pod starou, suchou hrušénkou, Byla stará, zbyla nejstarší … a na mizině. … spával jsem jí u nohou …. Větve jako hrábí zuby a kmen … ten prolezlý koláč od mravenců sloužíval jim pro zásnuby za horkých letních rejů té spleti křídel a křídel tanců … Byla mi probodnutým slunečníkem v letním […]
Vrcholky hor pnou se k nebesům a jako skla v dešti třpytí se jim tvář, kdybych uměl létat jako větru šum vstříc svým snům, oblétl bych je všechny – jen tak pro kuráž. Jsem rád, že mám zrak pro modravou poušť oblak nad horami u nohou nás dvou, jak nebe stojím na křižovatce pošt vánků, pošlou […]
Slunce spletlo prsty s ručičkami vloček bílých poslů zimy, jež zimou bledé bez těl vlády stékaly po větévkách – v blaženosti čiré vody. Na Olšanských hřbitovech, kde rov se blýská vpily se pokojně v ta smutná místa pohladit láskou svou prochladlé kosti, tak z vloček stali se smuteční hosti. U duší tajemných, kde srdce nebije […]
Dneska ráno jsem potkal rozespalého psa, díval se na mne a nechtěl ven, krčil se k chodníku jak bouřková nebesa k zemi – jsouce posmutnělá a před deštěm. Zpoza těch očí, nešťastných z chladu zívalo cosi, jak velký je svět, pětkrát větší páníček, do půli prsou paty schodů a on tu stojí, jak odhozený ohryzek. […]
Osm bílých lamp drží stráž svou pod Petřínem, počítal jsem možná špatně – pak je jich ještě víc, osm bílých nevinných snů pannen čeká na milence – čeká na měsíc. Sotva měsíc tvář svou bílou zjeví, lamp těch oči bílé promění se v zář, milují se přes noc – byť se nikdy neobjali, posílajíc si […]
Pár polibků drobných jak ze šňůrky od korálků, stisk prstů v dlaních a myšlenky na velkou dálku … to je loučení. Chceš zastavit čas na petličku a vše co je v nás chceš kamsi skrýt, prosíš hodinky a myslíš na ručičku, že snad na chvíli přestanou jít … to je loučení. Do očí Ti stékaj […]
Mnohdy si přejeme zastavit čas uprostřed chvíle, uprostřed nás, občas si přejeme zastavit svět by už se netočil tam ani zpět. Však jaký by byl, poslechnouc nás ? Přerušit světa kruh, snad šlo by vše snáz … ? Krásná chvíle by zevšedněla, byla by tu stále noc či den, Země by se neudržela na oběhu […]
Spadlo mi do očí, jak z lesknoucí slídy, několik ospalek, tiché noci pyl, přilétly od oken, když anděl křídly zamával ve spánku od bájných beránků, to že tu byl. Ruce mé promnuly z očí těch žal, že noc už odchází a padá ráno, bych od všech andílků z postele vstal brzičké ráno a nám jest […]
Až doušek čajový s dechem Tvým splyne a skřítci zvonkoví loděnky klidné zapálí v skořápkách na vodě bez dechu odpluješ po cestách svíčiček z ořechu. Pak jabko rozkrojíš přesně kdes – v půli, hvězdičkou zastavíš vánoční chvíli a skřítci na zvonky tence a lehce píseňky zahrají kdes v klidu srdce. Přeji Vám štěstí, lásku a […]
Koukal se v obětí proti proudu, vál mu jen do očí listí a prach, objímal pohledem věrnou svou hroudu ten starý dům, co střechu měl až ve hvězdách. Komín se dotýkal nebes, kdes v mém srdci, sklep ten k chodbám tajným v ústrety ved, tam mezi nebem a zemí jsem přeci prožil svůj celý kratičký […]
Pane, chodím po zemi a často ptám se na věci, kterým nerozumím. Dej mi prosím moudrost, ať nerouhám se, když přes cestu mou dým přejde, by opět odkryl slunce proto, abychom si jej vážili víc. Ať nejsem druhým špatným soudcem a když chci lhát, ať neříkám raděj nic. Dej, ať více než sám sebe hledím […]
“Mluvit nedovedu, ale očima řeknu Ti více, než popíšeš slovy. Střílet nedovedu, ale vlastníma nohama Tě naučím, jak se u nás loví. Jsem jako Tvůj osud, oddaný a věrný v každé náladě i čase. Nechci nic víc, než trochu lásky, zbytků a kus hlíny … Dovol abych se schoulil k nohám Tvým na kousek. Včera jsem před […]
Když slunce lehá do červánků a kos v křoví utichá, splývám s chutí bledých vánků, kávy z šálku od Číňánků a duše se ptá : “Proč ta káva málo čaplíchá ?” Když v kouzlech splýváš spolu s ní blízko dech jsa u dechu uslyšíš, spatříš, ucítíš tichá vlídná znamení pohádky o mámení z kávového ořechu. Šlehačka sladká s hladinou – jak štěstí […]
Ej vy české lesy, kterak vás mám rád ! Vábí mne k vám hlasy, či je to touha snad ? Štíhlé kmeny borovic, modřínový háj, nevyměnil bych za nic, luk a lesů kraj. Vzpínáte se k nebesům a v kalužích zpět, mé srdce má u vás dům, má krev bujný tep. Postřehu mne přiučí bystrost srnčích stád, píli […]
Není to dlouho, šel jsem ulicí a na skle mých brýlí usadila se první kapka deště. “Kde jsi se tu vzala ?” Povídám jí, překvapen tou milou návštěvou. “Zrodila ses z drobnosti, zrnka prachu, kdes v hebkosti mraků líbána sluncem jako i my, lidé vzešlí z něžnosti ženského klína … hlazeni láskou. Chvíle, kterou máme na život je […]
To snad andělé vyklízeli šatníky, nebo se hádali, nebo je sušili na kolíčku jen tak, Bůh ví! Jen co jsem vzal za kliku, kousky trik, košil, spodniček i kanafasek uvázly ráno ve větvích, v zátylku i na knize našeho kamenného muže z památníku, na popelnicích, na zábradlí i v lůnech cest, lidé, jakoby se […]