Srdce paní Beloušové

V domě nás žije mnoho – já se ženou, milovník ticha a soused modelář Jachuda Karel, jeho dýchavičná žena Tamara a také paní psová Beloušová, která vstoupila do našeho života i bytu před třema lety a dodnes sdílí část našeho soukromí nejen v ložnici, ale také na poštovní schránce. Její jméno jsme vyryli i k veřejím našeho vchodu do bytu poté, co se nám zastesklo po bušení do topení a ostatních projevech sounáležitosti našeho podpodlažního souseda. Jachuda Karel, jakmile spatřil na kastlíku jméno nové nájemnice propisovací tužkou neuměle vtlačené mezi naše jména, přidal bod na následující domovní schůzi: „Prošetření nenahlášených nájemníků“.  Sám na schůzi nakonec zbaběle nedorazil a tak jsme šli s paní Beloušovou domů přešlí a otrávení.

Řada přátel si však naši novou nájemnici oblíbila a od jisté doby jí posílá pozdravy z dovolených, nemocnic a jiných destinací, kam je její hluboké oči na dálku provází. Pravidelně odebírá časopis Sputník, nabídky z podezřelých cestovních reklamních společností a řadu jiných, zajímavých věcí, které lze objednat zdarma po internetu. Dlouho naši přátelé korunku obraceli, první doporučené psaní na paní Beloušovou čekalo tak dlouho a neúprosně, jako čekává stahaný poutník na autobus na falešné zastávce.

Dne 18. června 2007 vhodil poštovní doručovatel Bc. Marek Kubíř do schránky oznámení:  paní Beloušová, vyzvedněte si prosím na naší poště doporučené psaní dnes po 17. hodině, v ostatní všední dny mezi 8. a 18. hodinou a v sobotu od 8. a 12. hodin. Tou dobou byla však paní Beloušová na své dovolené u našich šumavských příbuzných. Vyrobili jsme tedy hbitě plnou moc k vyzvednutí oné doporučené zásilky a zfalšovali podpis otiskem tlapy psa ze sousedství.

Na poštovní úřad jsme dorazili časně v 8:05 ráno. Fronta před námi čítala asi deset lidí, za sebou jsme napočetli dvanáct lidí – tedy o okénko, ke kterému jsme směřovali, měla řada zdejších návštěvníků poměrně slušný zájem. Jakmile vstoupím do jakékoli fronty, mívám štěstí na šikmookého člověka před sebou, který neumí ještě plně česky a chce v čele fronty po ženě za okénkem věci, které zdrží celou řadu spěchajících o drahocenný čas. Vpředu však nikdo takový nestál, až se dostala řada na nás dva.

„Vy jste paní Beloušová?“ udiveně, nevím proč, zírala slečna v háčkovaném hnědém svetru právě na mne.

„Nikoli, to nejsem a tady má žena rovněž není paní Beloušová. Máme však plnou moc, která nás opravňuje onen doporučený dopis vyzvednout.“ odpověděl jsem pohotově a podal slečně za okénkem plnou moc. Popravdě řečeno, čekal jsem cokoli … dokud se na mne opět nezadívala skrze silné brýle s dotazem:

„Víte, podle poštovních předpisů musí být každá plná moc opatřena razítkem od notáře, který ověřil váš podpis a podpis i tady, paní Beloušové.“

Má to holka smysl pro humor, ale nedáme se…pomysleli jsme si a poprosili onu slečnu, aby si opět ještě jednou pozorně přečetla celou plnou moc. Bez rozmyslu tak učinila a opět – tentokrát již velice striktně – vyžadovala ono leckdy kulaté notářské potvrzení. Administrativa zkrátka přiškrtila svými nařízeními pracovníky za okénkem do té míry, že některým z nich ani nepřipadla ona tlapa ničím nápadná. Vida dlouhou řadu čekajících za sebou jsme se snažili celou věc popravdě vysvětlit – o tom, jak máme schránku, do které posílají lidé naší paní Beloušové dopisy, o její dovolené a nakonec i o bezpráví na zvířatech, mezi něž byla úřady bohužel zařazena.

„Ona je paní Beloušová pes?“ vyhrkla konečně slečna za okénkem místo odpovědi na prosbu o radu, jak celou věc rozumě vyřešit.

„Nikoli, je to fena,“ povídám, „adresát, kterému prostě došel doporučený dopis. Co je na tom divného?“

„Jak vám pane říkám, dokud nebudu mít tady podpis od notáře, dopis vám nevydám!“ Rozlobila se ona doposud mírná bytost za okénkem. Dopis nám nevydala.

Na základě této politování hodné zkušenosti jsme začali mezi přáteli pátrat, jak se domoci práv paní Beloušové a zjednat ve věci pořádek. Pan, mimo jiné zakladatel časopisu Čítárny.cz, Mike H. si ihned věděl, jako jedinný, rady – cituji:

„Otázka zní, zda může mít pes svoji adresu, Ale pokud tato společnost uznává v tomto směru psa jako nesvéprávnou osobu, pak jste opatrovníky paní Beloušové a tudíž máte plné právo ji zastupovat. Nechte si proto vystavit u notáře potvrzení, že jste  opatrovníky psa se jménem paní Beloušová a jste proto v tomto směru oprávněni za ni vykovávat všechny právní úkony včetně vyzvedávání pošty atp.

 

Mike.“

Vyřešení celé zapeklité otázky bylo odloženo do doby, dokud člověk nebude ve věcích právních, jak se říká, v kramflecích. Pátrání po vhodném notáři je naplánováno až na příští týden, kdy se paní Beloušová navrátí ze své dovolené.