Do pavučin mlh
lampám zapadla těla.
Jen ta jejich duše,
která se nechytila
a která nezemřela,
nad námi svítí
a v prachu vod
převléká se za anděla.

Ach Bože,
síť mlh trhá slunce zář,
ach odpusť,
strachy bledne pavouk lhář,
dnes…duším lamp
houstnou těla
a vrací se jim stará tvář…
…ach odpusť,
že má cesta poztrácela
po zastávkách svatozář!