V beze-dném vlaku se stmívá,

po větru sahá si do propasti,

kde kolej s kolejí splývá,

kde v obžůrkách příbytků rozkvétá štěstí,

kde v oukropu točí se znavené lžíce

a poslední klíče hledají vchody,

– pozdní vlasy hladíš si od čepice,

když hvězdu po hvězdě další noc rodí.